Stanovení diagnózy obstrukční spánkové apnoe

Diagnózu spánkové apnoe stanovuje somnolog (odborný lékař se specializací na poruchy spánku a spánkovou medicínu) ve spánkovém centru nebo spánkové laboratoři, které jsou zřizovány při odbornostech plicních, nervových, psychiatrických a ušních-nosních-krčních. V České republice je v posledních letech zaznamenán výrazný nárůst počtu spánkových laboratoří, které se zabývají diagnostikou a léčbou spánkových poruch.

Diagnostika OSA  vychází z údajů, které nám sděluje nemocný, kdy správně zjištěnými údaji o potížích můžeme již získat podezření na spánkovou apnoi. Zjišťujeme mimo příznaky spánkové apnoe také kouření, večerní konzumaci alkoholu a užívání léků, především těch, které mohou zástavy dechu ve spánku zhoršovat (některé léky na spaní, především benzodiazepinového typu a léky na svalové uvolnění užívané ve večerních hodinách).

Ke stanovení denní spavosti pacienti vyplňují speciální dotazníky. U nás nejvíce používaný dotazník je Epworthská škála spavosti. Tato škála zachycuje tendenci spát v denní době v osmi různých situacích v běžném životě za poslední týden. Jako známka nadměrné denní spavosti se považuje hodnota 10 a vyšší.

Objektivní nález při fyzikálním vyšetření není u OSA specifický. U nemocných s OSA bývá obezita, široký krk, prodloužené a povislé měkké patro, hltanový prostor nebývá zcela prostorný a přehledný, u nejtěžších stavů je již okraj patrových oblouků zakryt jazykem.

K pomoci pro stanovení diagnózy se v poslední době rozšiřují různé přístroje umožňující orientační vyšetření k vyhledávání spánkové apnoe, které umožní vyšetření pacienta v domácím prostředí (jsou to například: záznam pravidelnosti dechu – Sleep Strip, screeningový přístroj RU Sleeping či Apnea Link). Tato vyšetření však neurčí zda se jedná o obstrukční či centrální apnoe. Proto se u pacientů, kde je podezření na spánkovou apnoi doporučuje následně podrobnější vyšetření ve spánkové laboratoři.

Jednoduchým a většinou dostatečným vyšetřením pro potřeby diagnostiky a určení tíže OSA je základní vyšetření, kdy se zaznamenávají pouze parametry týkající se dýchání (není zde elektroencefalografie, sledování pohybů očí a elektromyografie). Při limitované noční monitoraci spánku sledujeme minimálně okysličení krve, srdeční puls, průtok vzduchu před nosem a ústy, pohyby hrudníku, pohyby břicha, polohu pacienta a přítomnost chrápání. Vzhledem k celosvětově dlouhým čekacím dobám na kompletní vyšetření ve spánkových laboratořích jsou tyto jednodušší diagnostické metody poměrně často používány.

Zlatým standardem a nejpřesnějším vyšetřením je plná polysomnografie (diagnostická metoda, současný záznam několika funkcí organismu prováděný ve spánku (dýchání, okysličení, rozlišení spánku a bdělosti…), což je současný záznam elektroencefalografie (EEG), elektromyografie (EMG) bradových svalů, očních pohybů elektrookulografií (EOG), které napomáhají k určení fáze spánku. Současně jsou registrovány a nahrávány dýchací zvuky zaznamenáváno okysličení krve, srdeční puls, průtok vzduchu před nosem a ústy, pohyby hrudníku, pohyby břicha, poloha pacienta, přítomnost chrápání. Pacient je snímán ve spánku videokamerou v infračerveném osvětlení. Při polysomnografii je možnost, na rozdíl od jednodušších vyšetření, zaznamenat mikroprobouzení.

K potvrzení diagnózy OSA musí být splněny klinické příznaky, především zvýšená denní spavost při vyloučení jiné příčiny spavosti nebo lapání po dechu v průběhu spánku, opakující se buzení během spánku, neosvěživý spánek, únava v průběhu dne, zhoršení koncentrace a vždy musí být monitorací prokázáno průměrně pět a více obstrukcí dechu (obstrukčních apnoí nebo hypopnoí) za hodinu spánku.

Autor:

MUDr. Milada Hobzová, Ph.D.

Literatura:

ŠONKA, K. a kol. Apnoe a další poruchy dýchání ve spánku. Grada Publishing, 2004, 247 s.

NEVŠÍMALOVÁ, S., ŠONKA, K. et al. Poruchy spánku a bdění. Galén, 2007, 345 s.

TKÁČOVÁ, R. Spánkové apnoe a ochorenia kardiovaskulárného systému. Galén, 2006, 194 s.

HOBZOVÁ, M. Spánková medicína v pneumologii. Obstrukční spánková apnoe. Postgraduální medicína, 2011; 13: 666-672.