Zánět

Zánět je označován jako obranná reakce, na které se účastní nespecifické složky imunity. Vzniká po vniknutí cizorodého materiálu do tkáně (infekčního i neinfekčního původu), po poškození traumatem, teplotou nebo chemickou látkou. Je to sled cévních, humorálních a buněčných patofyziologických změn, které mají za úkol nedovolit šíření infekčního materiálu v organismu a postupně ho zničit. Je to komplexní reakce, na které se účastní různé buňky (makrofágy, mikrofágy) a mediátory zánětu (histamin, serotonin, bradykinin). Jeho průběh je odlišný podle toho, kde a jaké faktory jej vyvolaly. Po poškození tkáně se vyplaví substance, které aktivujíi fixní makrofágy (1.linie obrany), rozšiřují cévy a zvyšují lokální prokrvení a permeabilitu cévní stěny. Do tkání se tak dostane tekutina s množstvím fibrinogenu a jiných bílkovin krevní plazmy, které se ve tkáni vysrážejí a vytvoří tak val proti šíření zánětu. Do intersticia se také dostává velké množství granulocytů a monocytů. Poškozená tkáň vydává různé produkty a přitahuje stále větší množství neutrofilů, způsobuje neutrofilii v krvi a zvyšuje tvorbu neutrofilů v kostní dřeni. Asi po osmi hodinách trvání zánětu dozrají konečně monocyty v makrofágy a účastní se fagocytózy – buď infekčního materiálu, nebo tkáně poškozené zánětem. Aktivované makrofágy kromě toho uvolňují důležité mediátory např. tumor nekrotizující faktor (TNF), interleukin1 (IL1) atd., které dále regulují průběh zánětu.

Sdílej příspěvek

Opustit komentář