Zánět

Zánět je označován jako obranná reakce, na které se účastní nespecifické složky imunity. Vzniká po vniknutí cizorodého materiálu do tkáně (infekčního i neinfekčního původu), po poškození traumatem, teplotou nebo chemickou látkou. Je to sled cévních, humorálních a buněčných patofyziologických změn, které mají za úkol nedovolit šíření infekčního materiálu v organismu a postupně ho zničit. Je to komplexní reakce, na které se účastní různé buňky (makrofágy, mikrofágy) a mediátory zánětu (histamin, serotonin, bradykinin). Jeho průběh je odlišný podle toho, kde a jaké faktory jej vyvolaly. Po poškození tkáně se vyplaví substance, které aktivujíi fixní makrofágy (1.linie obrany), rozšiřují cévy a zvyšují lokální prokrvení a permeabilitu cévní stěny. Do tkání se tak dostane tekutina s množstvím fibrinogenu a jiných bílkovin krevní plazmy, které se ve tkáni vysrážejí a vytvoří tak val proti šíření zánětu. Do intersticia se také dostává velké množství granulocytů a monocytů. Poškozená tkáň vydává různé produkty a přitahuje stále větší množství neutrofilů, způsobuje neutrofilii v krvi a zvyšuje tvorbu neutrofilů v kostní dřeni. Asi po osmi hodinách trvání zánětu dozrají konečně monocyty v makrofágy a účastní se fagocytózy – buď infekčního materiálu, nebo tkáně poškozené zánětem. Aktivované makrofágy kromě toho uvolňují důležité mediátory např. tumor nekrotizující faktor (TNF), interleukin1 (IL1) atd., které dále regulují průběh zánětu.