Příčiny vzniku obstrukční spánkové apnoe

Mezi jednu z nejčastějších příčin vzniku obstrukční spánkové apnoe řadíme obezitu. Uložení tuku v oblasti zevní strany krku je pro rozvoj OSA (obstrukční spánková apnoe) nejdůležitější.

Pro správné dýchání ve spánku je nutná dobrá průchodnost dýchacích cest.

U OSA (obstrukční spánková apnoe)  jde o opakující se kolaps horních dýchacích cest ve spánku, kdy přechodná obstrukce je při chrápání způsobena ochabnutím a „přisáním“ stěn hltanu s přerušením nebo omezením průchodnosti vzduchu (apnoickými nebo hypopnoickými pauzami) a následným poklesem okysličení (saturace) krve kyslíkem, který vede k přechodnému poklesu okysličení krve. Dochází následně k porušení architektoniky spánku, především díky četným krátkým mikroprobuzením, které významně přispívají ke zvýšené denní spavosti. Mikroprobuzení je krátké několikasekundové probuzení, které si spící člověk neuvědomuje, ale kvalita spánku je tím významně narušena. V průběhu apnoe či hypopnoe klesá tepová frekvence a krevní tlak, pokles kyslíku a vzestup kysličníku uhličitéhovede k reflexnímu zintenzivnění dýchání. Pacient hyperventiluje (zrychleně dýchá), má zrychlený puls a dochází ke zvýšení krevního tlaku. Tyto periody apnoí/hypopnoí jsou doprovázeny chrápáním měnlivé intenzity (chrápání bývá někdy dlouho předstupněm OSA).

Vyvolávající příčinou apnoí bývá zúžení v horních dýchacích cestách. Kritickým místem z hlediska vzniku OSA je hltan. Ve spánku se snižuje aktivita nervů ovládajících svaly, které rozšiřují hltan, což vede k zúžení průsvitu horních dýchacích cest. U pacientů s OSA je patrná porucha této inervace. Příčinou apnoeí může být překážka anatomická nebo fyziologická, kdy dochází k ochabnutí svalů horních cest dýchacích. Anatomickou překážka je buď v oblasti kostěných struktur (nejčastější nevhodné postavení a velikost dolní a horní čelisti) nebo v oblasti měkkých tkání (zvětšení krčních mandlí, zvětšení uvuly, prodloužení měkkého patra, tuková depozita pod sliznicí, což mechanicky zužuje hltan a ovlivňuje kolaps dýchacích cest, bývá zvětšení jazyka, u dětí nejčastěji zbytnění nosních mandlí).

Autor:

MUDr. Milada Hobzová, Ph.D.

Literatura:

NEVŠÍMALOVÁ, S., ŠONKA, K. et al. Poruchy spánku a bdění. Galén, 2007, 345 s.