Poprvé se o tomto problému zmiňuje Herbert Mayo na začátku 19. století, ale vlastní jméno pilonidální sinus se objevuje až v práci Hodgese v roce 1880. Slovo pilonidální bylo odvozeno z latinského označení pilo = chlup nebo vlas a nidus = hnízdo. Slovo sinus znamená dutinu nebo prostor. Tehdejší lékaři pozorovali výskyt zánětlivých míst, v nichž se vyskytovaly chomáče vlasů. Ve skutečnosti je výskyt vlasů jen u 50% pacientů. Podobné onemocnění se může vyskytovat u profesionálních kadeřníků, kde vlasy zákazníku se zapichují do meziprstních prostor holičů.

Výskyt

Výskyt pilonidálního sinu může být od začátku puberty až ke stáří, většinou se však nevyskytuje po 40. roku věku. Muži bývají postiženi častěji, zřejmě kvůli své „vlasatější“ povaze, a to v poměru 4:1 vůči ženám. Časný nástup v pubertě souvisí se zvýšenou hladinou hormonů, které povzbuzují pilosebaceální kožní žlázy k produkci mazu a tím i k prvním projevům onemocnění.

Jak pilonidální sinus vzniká

Přesný důvod vzniku pilonidálního sinu není známý. Myslíme si, že již při vývoji člověka vznikají určité předpoklady. Souvisí to s embryonálním vývojem člověka. V děloze matky se embryo vyvíjí z tzv. listů neboli vrstev a tyto vrstvy se postupně uzavírají. Pokud nedojde k uzávěru některé vrstvy, vznikají tzv. rozštěpové vady ( rozštěp obličeje, páteře a jiné ). U pilonidálního sinu došlo pravděpodobně k nepřesnému uzávěru v oblasti kostrči a křížové kosti, takže v podkoží vzniká prostor – sinus, který může obsahovat kožní žlázy, zárodky chlupů a jiné. Může, ale nemusí. Po následném dráždění křížové nebo kostrční krajiny dojde k zánětu tohoto sinu, objevení se prvních příznaků v podobě otoku, možná bolesti a v posledním stádiu ke vzniku hnisavého vředu ( abscesu ). Pokud sinus neobsahuje vlastní chlupy nebo žlázy, mohou se tam dostat když padají z hlavy nebo ze zad po zádech do rýhy mezi půlky hýždí a jsou protlačovány přes zpocenou pokožku do sinu. To se stávalo zejména v době válečné, kdy vojáci v džípech cestovali spoustu dnů bez dostatečné hygieny. Proto se pilonidální sinus někdy nazývá džípovou nemocí ( jeep disease ).

Jak se projevuje

Projevy pilonidálního sinu mohou být různé. Sinus se nemusí po dlouhou dobu projevovat vůbec, nebo jen zřídkavými bolestmi a otokem. Nebo může hned od začátku přejít do akutního stádia onemocnění, které se projevuje hnisáním a silnou bolestí.

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory patří především sedavé zaměstnání, obezita a rodinný výskyt onemocnění. Dalším významných faktorem vzniku je místní dráždění nebo úraz v dané oblasti.

Konzervativní léčba

Jakou léčbu zvolit závisí na stádiu onemocnění. Při počátečních stádiích, kdy pacienta trápí jen lehké bolesti a otoky, je vhodná spíše konzervativní léčba, která zabrání vzniku akutního stádia. Doporučuje se zvýšená hygiena a rovněž může být doporučena depilace zad a křížové oblasti. Pokud se pacient dostaví v akutním stádiu, kdy není přítomný hnis v sinu, musíme v prvé řadě uklidnit lokální zánět. Proto doporučujeme místní nebo celkové antibiotika, obklady, zvýšení hygieny a event. depilaci.

Operační léčba

Pokud se pacient dostaví v době akutního zánětu, kdy v sinu předpokládáme výskyt hnisu, je nutné nejprve otevření sinu nářezem a vypuštění hnisu, proplach dutiny desinfekčním roztokem, vyčištění kyretáží a zavedení drénu, který bude odvádět případný další hnis. Dobře ošetřený zanícený sinus se může během několika týdnů, kdy je o něho pravidelně pečováno, zhojit samovolně. Pokud je provedená kyretáž dostatečná, uzdraví se až 90% pacientů do 1 měsíce.

Po zklidnění zánětu a vyčištění rány nebo u chronických pilonidálních sinů použije jednu z následujících terapií:

Nejpoužívanějším typem cílené léčby je široké vyříznutí postižené tkáně a ponechání k tzv. sekundárnímu hojení. To znamená, že místo po vyříznutí se nechá k samovolnému zhojení ze zdravých okrajů. Počet vyléčených se udává kolem 70-90% za 70 dnů. Léčba ale vyžaduje dlouhodobou starostlivost o postižené místo, s pravidelným převazováním do úplného vyhojení. Návrat onemocnění může být u 5-15% pacientů. Další možností u menších postižení může být vyříznutí a sešití okrajů. U této léčby můžete počítat s rychlejší úzdravou nevyžadující tak dlouho neschopnost. Rána bývá zahojena i do 2 týdnů. Vyskytuje se zde ale větší procento infekcí v pooperačním období a větší možnost návratu onemocnění.

Další možností jsou fenolové injekce, tzv. Lordova procedura ( vyříznutí chobotů, odstranění vlasů a chlupů a vyčištění sinu ) nebo uzavření defektů pomocí místních laloků ( Karydakisova technika ). V převážné většině případů je vhodné podpořit léčbu užíváním širokospektrých antibiotik, jelikož je pravidlem výskyt bakterií v zánětu.

Komplikace

Nejvážnější komplikací pilonidálního sinu může být přeměna běžného chronického zánětu ve spinocelulární karcinom, který ohrožuje nemocného na životě. To se zpravidla může stát až po dlouhodobém ( několikaletém ) dráždění místním zánětem. Pravdou zůstává, že maligní zvrhnutí ve spinocelulární karcinom je velice vzácné, ale je třeba na to myslet, když se snažíme léčbu oddálit. Mezi další komplikace počítáme návrat onemocnění a opětovný vznik abscesu po zhojení.