Oběhová soustava

Úkolem cévní soustavy je doprava látek mezi rozmanitými orgány a tkáněmi prostřednictvím tělních tekutin, z nichž je nejvýznamnější krev. Tyto tělní tekutiny představují tzv. vnitřní prostředí, které se vyvíjí u mnohobuněčných organismů. Všechny tkáně a orgány předávají do vnitřního prostředí své výměšky, nepotřebné a odpadní látky a získávají z něho látky nezbytné pro své zachování a svou činnost. Krev je též zapojena do regulace funkcí rozvádění hormonů.

Srdce

Úkolem srdce je, aby svou rytmickou činností udržovalo v pohybu krev. Při stahu srdečních komor je krev vypuzována jednak do velkého ( tělního ) oběhu, jednak do oběhu malého ( plícního ).

Velký oběh rozvádí krev do celého těla a zajišťuje rozvod a výměnu látek mezi tkáněmi a krví. Při této činnosti napomáhají srdci jako čerpadlu i tepny, které svou pružností a svalovou kontrakcí přispívají k rozvodu krve až na periferii těla.

Plicní oběh zajišťuje především výměnu plynů mezi krví a vzduchem ze zevního prostředí. Impulsy k činnosti srdce vznikají v něm samotném. Jeho činnost je ovšem regulována nervově i hormonálně, čímž je zabezpečeno přizpůsobení srdeční činnosti měnícím se požadavkům na oběhový systém. Nároky na srdeční činnost jsou neobyčejně veliké i za tzv. klidových podmínek. Jestliže při jednom stahu srdečních komor je ze srdce vypuzeno zhruba 70 ml krve, je to za 1 minutu 5-6 litrů krve, za hodinu více jak 300 litrů krve a za den 72 hektolitrů krve. Srdeční sval je přitom jedinou svalovinou, která pracuje nepřetržitě po celý život.

Srdce je dutý orgán, tvořený specifickou svalovinou srdeční. Je veliké asi jako pěst člověka, kterému patří. Jeho váha za normálních podmínek kolísá od 260g do 320g. V jeho velikosti jsou značné individuální rozdíly závislé na tělesné výšce a váze aj.

Srdce je rozděleno 2 přepážkami na 4 dutiny. Podélná přepážka dělí srdce na pravou a levou polovinu. Horní část této přepážky odděluje od sebe srdeční předsíně, které dělíme na pravou a levou. Dolní část přepážky odděluje od sebe komory srdeční, které rovněž rozdělujeme na pravou a levou. Příčná přepážka odděluje od sebe neúplně předsíně a komory srdeční.

 

Do pravé předsíně vyúsťují 2 duté žíly ( horní a dolní dutá žíla ), které přivádějí z celého těla krev s nižším obsahem kyslíku. Do levé předsíně vyúsťují zpravidla 4 žíly plicní, které přivádějí z plic do srdce krev okysličenou. Z pravé komory vychází plicní kmen, který odvádí krev s nižším obsahem kyslíku do plic. Z levé komory vychází srdečnice ( aorta ), která rozvádí krev obohacenou kyslíkem živinami do celého těla.

Předsíně jsou s komorami spojeny otvory, v nichž jsou umístěny cípaté chlopně, sloužící jako jednosměrné ventily.

Krevní cévy

Krevní cévy dělíme na:

• tepny
• vlásečnice
• žíly

I když je základní stavební úprava tepen a žil stejná, jsou mezi nimi znatelné a funkčně podmíněné rozdíly.

Tepny rozvádějí krev ze srdce do celého těla. Musí být proto jednak pružné, aby mohly pojmout krev vystříknutou ze srdce, jednak pevné se silnou svalovinou, aby mohly rozvést krev až na periferii těla. Mají proto stěnu silnější než žíly s mohutnější svalovinou. U mrtvého jsou prázdné, neboť stahem svaloviny je krev ještě před srážením vypuzena do tenkostěnných žil,které jsou někdy značně rozšířené.

Z hlediska vztahu tepen k tepnám sousedním nebo větvím rozlišujeme tepny pobočné a tepny konečné. Pobočné tepny probíhají souběžně s jinou tepnou. Jejich větve se mohou vzájemně spojit a nahradit tak přerušenou tepnu hlavní. Naproti tomu konečné větve nejsou spojeny s většími větvemi sousedními, takže při jejich přerušení ( podvazu, ucpání embolem ) je příslušny okrsek zbaven výživy a dojde zde k rozkladu tkáně. K těmto tepnám patří i tepny věnčité.

Vlásečnice představují spojení mezi řečištěm tepenným a žilním. Zatím co tepny a žíly slouží vlastně jen jako přívodné a odvodné potrubí, dochází v oblasti kapilár k výměně látek mezi krví a tkáněmi. Tomu odpovídá i jejich stavba. Stěna je tvořena pouze jednou vrstvou buněk.

Žíly se skládají z obdobných vrstev jako tepny, mají však podstatně slabší stěnu nežli tepny. Od tepen se dále liší tím, že obsahují žilní chlopně. Tyto chlopně jsou tvořeny jedním až třemi cípy a dovolují průtok krve jen jedním směrem, tj. k srdci. Velmi četné jsou zvláště na žilách dolních končetin.

Při vzpřímené poleze těla a některých dalších okolnostech, kdy nestačí pomocné mechanismy ( pulsová vlna, masáž žil okolním svalstvem aj. ) k návratu krve k srdci a nad chlopněmi se mohou vytvářet uzlovité rozšířeniny, zvané městky ( varixy ). Jedná se o typickou chorobu člověka, neboť stavba jeho těla se dosud plně nepřizpůsobila trvale vzpřímené poloze.

Tenké tepny nenavazují vždy na žíly prostřednictvím kapilár. Na některých místech se vytvářejí zkrácené spoje tepenno-žilní ( např. bříška prstů, ušní boltce, jazyk aj. )