Kůže jako smyslový orgán

Protože je v ní množství receptorů, zejména mechanických, tepelných a bolestivých. Jsou to tělíska Vater-Pacciniho, Ruffiniho a Krauseho a dále volná zakončení nervová pro percepci bolesti. Tyto receptory jsou v kůži uloženy nerovnoměrně, nejvíce na nejcitlivějších místech kůže, zejména na akrálních částech (nos, ušní boltce, bříška prstů), nejméně receptorů je v oblasti zad.

V současné době se vedou diskuze, zda jsou receptory opravdu velice specifické anebo zda jsou jedny receptory modifikované pro všechny modality. Specifické receptory jsou určeny pro 4 počitky:

a) pro hmat – Vater-Pacciniho tělíska. Ta jsou speciálně uspořádána, kdy povrchové slupky jsou deformovány tlakem a uvnitř jsou vlastní drážděné receptory. Mechanickým podrážděním vzniká elektrická energie, která je vedená nervovými vlákny do centrálního nervového systému. Tlaková tělíska jsou v kůži ve velkém množství (asi 0,5 milionu tělísek), jejich největší množství je na špičce jazyka a na bříšcích prstových článků, zejména na třetích prstech. Nejméně tlakových receptorů je v kůži zad, na stehnech a na paži. Dotykovými a tlakovými tělísky jsou vnímána i jemná chvění předmětů. Hmat je kombinovaný počitek. Hmatové počitky jsou nejvíce vnímány na jazyku a na kůži prstů. Jsou zejména rozvinuty u lidí, kterým chybí jiné receptory, např. slepcům: ti se pomocí hmatových receptorů naučí číst Braillovo písmo. Kožním povrchem můžeme vnímat i některé jiné vlastnosti než jenom tlak nebo dotyk. Poznáme hladké a drsné předměty, stejně tak vlhko a sucho. To je kombinací činností 4 hlavních počitků, protože nemáme zvláštní receptory pro tvrdost nebo tvar.

b) receptory pro chlad jsou Krauseho tělíska a

c) pro teplo Ruffiniho tělíska

Ty mají různé morfologické uspořádání. Podstatou jejich činnosti je zaznamenávání relativních rozdílů mezi teplotou receptoru a vnímaným předmětem. Jestliže jde o stejnou teplotu (izotermickou), předmět není tepelně vnímán a jde o teplotní neutralitu. Nemůžeme subjektivně určit přesnou teplotu, vnímáme teplotu pouze relativní. Proto je pro někoho voda příjemně a pro někoho nepříjemně studená při objektivně stejné teplotě. Chladové i tepelné receptory jsou podobně jako dotykové receptory rozmístěny v kůži nerovnoměrně. Tepelných receptorů – Ruffiniho tělísek – je mnohem menší množství (30 000), zatímco chladových receptorů je více (250 000). Nejvíce tepelných receptorů je v kůži obličeje na čele a na hřbetu ruky. Nejméně je jich na kůži zad. Proto také při vnímání teploty vody ponořujeme čelo, abychom dobře vnímali příslušnou teplotu.

d) receptory pro bolest jsou volná nervová zakončení.