Ústa

V ústech se pouze částečně vstřebává alkohol a některé léky, například nitroglycerin. Vstřebávání v ústech (a platí to i pro vstřebávání z rekta) je pro léky výhodné, protože se dostanou přímo do tělního oběhu. Neprocházejí tedy nejdříve trávicí trubicí, kde by mohly být ovlivněny kyselým pH a trávicími enzymy, ani játry, kde by mohly být přeměněny, jako látky vstřebané v jiných částech GIT.

Žaludek

Žaludek se do jisté míry brání vstřebávání odolnou sliznicí, vysokou vrstvou hlenu a dalšími mechanismy. Je to především obrana proti působení vysoce koncentrované HCl, která se zde secernuje. V žaludku se vstřebává pouze alkohol, a to v omezeném množství.

Tenké střevo

Hlavní funkcí tenkého střeva je vstřebávání, vstřebává se zde všechno: cukry, tuky, bílkoviny, ionty, voda i vitamíny.

Resorpce cukrů. Do krve se vstřebávají téměř výhradně monosacharidy. Nejvíce cukrů se vstřebává v duodenu a proximálním jejunu. Většinou jde o sekundární aktivní transport ( kotransport).

Resorpce tuků. Žlučové kyseliny tvoří v lumen střeva micely (transportní forma tuků ve střevě) s mastnými kyselinami (MK) a monoglyceridy. Jakmile se micely dostanou k membráně enterocytů, micely se rozpadnou, MK a monoglyceridy projdou membránou do buněk a žlučové kyseliny se vracejí do lumen střeva.

MK o krátkém řetězci se dostávají rovnou do krve, delší MK a mono- a diglyceridy vstupují do endoplazmatického retikula, kde se znovu vytvářejí triglyceridy (triacylglyceroly). S absorbovaným cholesterolem, fosfolipidy a betalipoproteiny vytvářejí triglyceridy chylomikra, tukové kapénky, které se exocytózou dostávají do lymfy a pak hrudním mízovodem do krve.

Resorpce proteinů. Bílkoviny se vstřebávají pouze ve formě aminokyselin, méně v podobě dipeptidů. Mechanismus vstřebávání je podobný jako u glukózy – sekundární aktivní transport (Na⁺ kotransport). Některé aminokyseliny mají svůj specifický přenašečový systém (např. arginin).

Resorpce vody probíhá v podstatě po osmotickém gradientu. Jak se z hyperosmotického roztoku chymu postupně vstřebávají živiny, stává se tento roztok hypoosmotickým a střevní sliznice začne resorbovat vodu. Denně se v GIT resorbuje kolem 9 l vody (z toho je však 7 litrů trávicích šťáv).

Resorpce iontů. Jednomocné ionty se vstřebávají snadno a ve velkém množství, dvojmocné ionty obtížněji a většinou aktivním transportem.

Sodík (Na⁺) se vstřebává podle osmotického gradientu do enterocytů (intracelulární prostředí buněk si vždy udržuje nižší koncentraci sodíku než je v extracelulární tekutině) a pak je aktivním transportem za pomoci ATPázy dopravován membránou ven z buňky do prostoru mezi enterocyty. Dále může být sodík vstřebáván kotransportem s Cl, aminokyselinami nebo glukózou, případně antitransportem s K+ a H+ ionty. Chloridy (Cl-) se resorbují velmi rychle hlavně v duodenu a jejunu a to především pasivní difúzí. Železo (Fe2+) se vstřebává aktivní resorpcí především v tenkém střevě, podmínkou však je, aby bylo účinkem HCl v žaludku redukováno na dvojmocné. Vápník (Ca²⁺) se aktivně vstřebává v duodenu v závislosti na hormonálním řízení kalcitriolem (aktivovaným vitamínem D).

Resorpce vitamínů. Vitamíny rozpustné ve vodě se vstřebávají hlavně v duodenu přímo do krve, rozpustné v tucích společně s tuky v tenkém střevě do lymfatických cév. Vitamín B₁₂ se vstřebává v terminálním ileu.

Tlusté střevo

Denně přijde do tlustého střeva 1500 ml tráveniny a většina se v jeho první polovině vstřebá. Vstřebává se zde především voda, ionty (většinou výměnou za HCO3-), žlučové kyseliny (enterohepatálním oběhem se jich 80% vrací zpět do jater) a vitamín K, který vzniká činností střevních bakterií.