Žaludek

Hlavní funkcí žaludku je skladování potravy a její další mechanické zpracování, promíchávání se žaludeční šťávou a postupný výdej do prvního a nejdůležitějšího oddílu tenkého střeva – dvanáctníku (duodena). V žaludku téměř nedochází ke vstřebávání, vstřebává se zde pouze část vody, alkoholu a některé léky.

Skladování: přijatá potrava se v žaludku koncentricky ukládá od periferie do středu a během plnění se v žaludku nezvyšuje tlak. Tekutina protéká podél malého zakřivení (curvatura minor) přímo do duodena. Žaludek dospělého člověka pojme 1 až 2 litry potravy. Po určité době klidu, které se říká žaludeční peristola (přibližně 20 minut až jedna hodina), nastupuje žaludeční peristaltika.

Rozmělňování a promíchávání obsahu žaludku je funkcí žaludeční peristaltiky. Na rozhraní mezi proximální a distální částí žaludku je oblast, kde spontánně vzniká depolarizační vlna, která se šíří směrem k pyloru a je podkladem peristaltického stahu. Stahem se trávenina jednak dále rozmělňuje a jednak posouvá směrem k pyloru. Jestliže je pylorus uzavřený, dojde k retropulzi (zpětnému posunu) tráveniny a jejímu dalšímu promíchávání se žaludeční šťávou. Vzniká chymus, tekutá žaludeční trávenina.

Žaludeční peristaltika je řízena prostřednictvím lokálních hormonů podle charakteru potravy. Látky, které vyžadují delší působení žaludeční šťávy (bílkoviny, tuky) vyvolají po vstupu do duodena výdej gastrinu a cholecystokininu, takže zpomalí výdej chymu do duodena a zintenzívní motilitu a sekreci žaludku. Kromě toho cholecystokinin zvýší přívod žlučových kyselin pankreatických enzymů do duodena. Podle charakteru se potrava zdržuje v žaludku různě dlouhou dobu: smíšená kolem 4 hodin, potrava s převahou cukrů 2 až 3 hodiny, potrava bohatá na tuky až 7 hodin.

Zvýšení žaludeční sekrece a motility a tím zkrácení doby pobytu tráveniny v žaludku můžeme také ovlivňovat. Například vzhledem a lákavostí potravy, kořeněným aperitivem před jídlem nebo přímo ochucením jídla. U starších lidí se doporučuje mírně přikořenit, protože s věkem se zmenšují senzorické chuťové vjemy a jídlo jim méně chutná. Kromě toho se kořením podráždí sliznice žaludku a dojde ke zvýšené sekreci trávicích šťáv a tím ke zlepšení trávení.

Žaludeční šťáva: Denně se jí tvoří asi 2 až 3 litry. V prázdném žaludku vzniká šťáva o neutrálním až slabě zásaditém pH (za fyziologických okolností). Skládá se z hlenu, vody a iontů. Hlen (mucin – produkují ho vedlejší buňky) je nesmírně důležitá součást obrany žaludku proti samonatrávení. V hlavních buňkách se tvoří vnitřní Castleův faktor (intrinsing factor), potřebný pro vstřebávání vitamínu B12. Bez něj vznikne v těle avitaminóza, projevující se dříve zhoubnou (perniciózní, Addison – Biermerovou) anémií. Od roku 1948, kdy byl syntetizován vitamín B12, je tato anémie léčitelná. V žaludeční šťávě secernované po příjmu potravy se objevují také enzymy. Nejdůležitějším je pepsinogen z hlavních buněk, který se působením nízkého pH přeměňuje na aktivní enzym pepsin. Pepsin štěpí bílkoviny (je to proteáza). Další enzymy jsou ureáza a žaludeční lipáza, jejich účinek je však velmi malý. Po příjmu potravy se zvyšuje také sekrece z krycích buněk, které produkují kyselinu chlorovodíkovou (HCl) o velmi nízkém pH. Jsou-li v žaludeční trávenině bílkoviny, uvolní žaludeční antrum lokální hormon gastrin, který dále zvyšuje produkci HCl, zhruba úměrně množství bílkovin.

HCl má několik úkolů:

  • aktivuje neaktivní pepsinogen na účinný pepsin
  • zajišťuje pH, při němž je pepsin nejúčinnější
  • způsobuje bobtnání vaziva v mase, tím rozvolňuje jeho strukturu a tak umožňuje působení enzymů na bílkoviny masa
  • denaturuje bílkoviny
  • redukuje železo a vápník na dvojmocné ionty a tím umožňuje jejich vstřebávání
  • brání inaktivaci vitamínů B1, B2 a C
  • zajišťuje další stupeň antibakteriální ochrany GIT   Řízení žaludeční sekrece. V klidu je žaludeční sekrece zajištěna činností bloudivého nervu (nervus vagus). Aktivovaná žaludeční sekrece má tři fáze:
    1. Reflexní fáze se nazývá také cefalická: žaludeční šťáva se začíná secernovat na psychické podněty (představa, očekávání jídla) nebo na senzorické podněty: pohled, vůně a chuť. Je zprostředkována bloudivým nervem (vagem). Opakováním se z nepodmíněných reflexů stávají reflexy podmíněné.
    2. Žaludeční (gastrická): převažují mechanické podněty a mechanoreceptory v žaludeční sliznici zprostředkují reflexní vylučování žaludeční šťávy. Ke zvýšenému vylučování však přispívají také chemické podněty z potravy a později z chymu. Ovlivňují sekreci lokálního hormonu gastrinu, vznikajícího v G buňkách žaludku, v delta buňkách pankreatu a v duodenu., který má přímý vliv na sekreci žaludeční šťávy bohaté na HCl a pepsinogen.
    3. Střevní (intestinální): přestup chymu do duodena vyvolá sekreci dalších hormonů, které podle jeho charakteru ovlivňují motilitu a sekreci žaludku, ale i sekreci a motilitu pankreatu a žlučníku. Například příliš kyselý chymus vyvolá sekreci sekretinu, který sníží tvorbu žaludeční šťávy, zpomalí motilitu žaludku (zpomalí jeho vyprazdňování) a zvýší sekreci pankreatické šťávy bohaté na vodu a bikarbonát, aby se obsah duodena neutralizoval.

 

Humorání regulace se však účastní i další regulační peptidy: GIP (gastric inhibitory peptide – zpomaluje peristaltiku žaludku a snižuje sekreci žaludeční šťávy), substance P (odpovídá za kontrakci hladké svaloviny střev), VIP (vasoactive intestinal peptide – zvyšuje průtok krve střevem a tím zlepšuje vstřebávání) a somatostatin (zpomaluje průchod živin střevem a napomáhá jejich lepšímu využití).

Vyprazdňování žaludku. Výdej chymu směrem aborálním (do duodena) je poměrně složitě řízen. Jde o to, aby se do duodena nedostávalo množství tráveniny, kterou by střevo nestačilo zpracovat.

Peristaltická vlna, která probíhá svalovinou žaludku postupně sílí, až přechází na pylorický svěrač a tím snižuje jeho tonus. Pylorická pumpa pak posunuje tráveninu do duodena. Mezi žaludkem a duodenem však existuje zpětná vazba, která zajistí zpomalení peristaltiky žaludku a zvýšení tonu pylorického svěrače, jestliže:

  • v trávenině je mnoho tuků, takže by je žluč nestačila emulgovat
  • chymus je příliš kyselý a pankreatická šťáva by ho nestačila neutralizovat
  • v chymu je mnoho živin a tenké střevo by je nestačilo zpracovat

Řízení vyprazdňování žaludku je opět zajišťováno nervově (enterogastrický reflex) a hormonálně. GIP reaguje hlavně na zvýšení obsahu tuků a proteinů v trávenině a zpomaluje vyprazdňování tak, že tuky zůstávají v žaludku déle než bílkoviny a cukry (viz nahoře). Sekrece cholecystokininu je spouštěna hlavně tuky a sekretinu kyselostí žaludečního obsahu. Všechny tyto hormony stimulují i adekvátní sekreci z přídatných žláz (pankreatu a žlučníku).

Při nadměrném dráždění žaludeční stěny (buď chemicky nebo zvýšeným tlakem) se vyvolá obranný reflex – zvracení. Zvracení je možno vyvolat drážděním různých částí trávicí trubice, nejčastěji ale žaludku a duodena. Může být vyvoláno také různými pachy, pohledy i představami. Často k němu dochází v prvním trimestru těhotenství, kdy jsou jeho příčinou pravděpodobně hormonální změny. Často provází různá onemocnění, například apendicitis (zánět slepého střeva) nebo peritonitis (zánět pobřišnice). Podle místa, odkud je zvracení spouštěno, se rozeznává zvracení periferní a centrální. Centrální zvracení je vyvoláno podrážděním mozkových struktur, zvláště při otřesu (komoci) a zhmoždění (kontuzi) mozku.

Centrum reflexu zvracení je v prodloužené míše. Začíná většinou nauzeou, bledostí, pocením (příznaky stimulace parasympatiku). Sníží se tlak v dutině hrudní a zvýší se v dutině břišní. Obsah duodena nebo žaludku se díky opačné peristaltice (antiperistaltice) dostává do vyšších částí trávicího systému, projde jícnem a při zvednutém měkkém patru je vypuzen ústy ven. Za patologických okolností je možno zvracet až fekulentní obsah střev (miserere).

Sdílej příspěvek

Opustit komentář