Využití imunity: imunizace

Využití imunity: imunizace

Organismus se po setkání s antigenem nebo proděláním nemoci stává proti danému patogenu odolnějším a příště se brání aktivněji a efektivněji. Toto zvyšování odolnosti organismu se může dít přirozenou cestou – proděláním nemoci (přirozená imunizace), nebo uměle – očkováním (umělá imunizace). Očkování můžeme dále rozdělit podle typu látky, kterou podáváme, na pasivní a aktivní imunizaci.

Pasivní imunizace se navozuje podáním protilátek (specifických imunoglobulinů typu G). Výhodou je okamžitá reakce s antigenem, ale nevýhodou je omezená délka ochrany očkovaného. Neaktivuje se totiž vlastní imunitní systém a po spotřebování imunoglobulinu je očkovaný nadále bez ochrany. Pasivní imunizace se využívá v inkubační době některých onemocnění u lidí, kteří jsou v kontaktu s pacientem (např. infekční žloutenka), nebo po uštknutí hadem .

Aktivní imunizace se provádí podáním antigenního materiálu (mrtvé nebo oslabené viry či bakterie), který stimuluje vlastní imunitu pacienta. Přeočkování k dále aktivuje imunitní systém, vznikají paměťové buňky a dlouhodobá imunita. Výhodou aktivní imunizace je tedy dlouhodobá odolnost organismu a okamžitá reakce celého systému na opakované setkání s antigenem. Nevýhodou je nutnost aktivně imunizovat dlouho před setkáním s daným antigenem. Používá se například při očkování proti neštovicím, zarděnkám, černému kašli, tuberkulóze, atd. Imunizace většinou přetrvává celý život, v některých případech je třeba přeočkovávat (tetanus).

Sdílej příspěvek

Opustit komentář