Ústní dutina

Ústní dutina má několik funkcí, které lze obecně rozdělit na:

Funkce související s trávením :

  • přijetí potravy (ukousnutím nebo sáním)
  • příprava potravy pro další zpracování (rozmělnění zuby, vyrovnání teploty, začátek trávení škrobů slinnou alfa amylázou)
  • zprostředkování počitku chuti (látky mohou působit na chuťové pohárky až po svém rozpuštění ve slinách)
  • tvorba sousta (jazykem) a obalení sousta hlenem (mucinem), aby při polykání nepoškodilo sliznici jícnuzprostředkování polykacího reflexu

Funkce s trávením nesouvisející:

  • nespecifická imunitní ochrana organismu (lysozym ve slinách má baktericidní účinky, tvorba IgA – sekrečních protilátek)
  • artikulace ( tvorba hlásek)

Žvýkání je děj, při němž je potrava mechanicky drcena zuby na menší části. Jsou to stereotypně se opakující pohyby zprostředkované žvýkacím reflexem řízeným z prodloužené míchy. Žvýkací svaly jsou schopny vyvinout velkou sílu, např. řezáky až 100 Newtonů, stoličky až 900 N.

Sekrece slin probíhá neustále nabazální úrovni. To znamená, že malé slinné žlázky stále secernují sliny, aby udržovaly sliznici ústní dutiny vlhkou a aby ji čistily. Sekrece slin se výrazně zvyšuje podmíněným reflexem, kdy podnětem je dotek sliznice soustem nebo vůně připravovaného jídla, pohled na prostřený stůl a podobně.

Podmíněné sekrece se účastní velké slinné žlázy: příušní žláza – gl.parotis (serózní sekret), podčelistní žláza – gl.submandibularis (seromucinózní sekret) a podjazyková žláza – gl. sublingualis (mucinózní sekret). Sekrece je řízena z prodloužené míchy.

Složení slin. Za den se průměrně tvoří v závislosti na potravě 1 – 2 l slin o přibližně neutrálním pH. V porovnání s plazmou jsou sliny hypotonické, obsahují 99,5 % vody, dále složky organické (mucin, alfa amylázu, lysozym a imunoglobulin A), a složky anorganické (HCO3-, K+ , Cl- , Na+ , Ca2+ ). Kromě toho obsahují enzym α – amylázu, dříve ptyalin, který začíná už v ústech trávit škroby.

Polykání je složitý mechanismus, zpočátku vůlí ovladatelný, později zprostředkovaný polykacím reflexem řízeným z prodloužené míchy. Polykání má tři fáze: ústní (orální), hltanovou (faryngeální) a jícnovou (oesophageální). Utvořené sousto je jazykem posunuto k patrovým obloukům a tvrdému patru, současně se zvedne měkké patro a uzavře vstup do nosní dutiny. Podrážděním patrových oblouků se vyvolá polykací reflex: jícen se přisune k soustu, zvedne se trachea, přiloží se pod kořen jazyka a dovře se překlopením epiglotis (aby se sousto nedostalo do dýchacích cest). Otevře se tuba Eustachí a na chvíli se reflexně přeruší dýchání. Sousto se vtlačí do jícnu a peristaltické vlny jícnu je přenášejí dále.

 

Sdílej příspěvek

Opustit komentář