Srdeční stah

Kontraktilní aparát srdečního svalu je tvořen myofibrilami, které mají obdobnou stavbu jako kosterní svaly. Změna délky svalové jednotky sarkomery při kontrakci a relaxaci je uskutečněna změnou vzájemné polohy aktinových a myozinových vláken. Při kontrakci se aktinová vlákna zasouvají mezi vlákna myozinová, přičemž se dynamicky tvoří příčné můstky mezi oběma typy vláken. Oproti kosternímu svalu je délka sarkomer menší , neboť již v klidu se konce aktinových vláken překrývají. Proto při větším protažení vláken před začátkem systoly je stah intenzivnější (Frank-Starlingův zákon), neboť příčné můstky mohou vznikat na větší délce aktomyozinového komplexu. Při pokračujícím prodlužování sarkomer však můstků ubývá a výkonnost svalové jednotky je nižší. Ideální délka sarkomery je 2.2 mm. Podráždění svalového vlákna vyvolá depolarizaci membrány svalového vlákna a ionty vápníku se přesunou do intracelulárního prostoru. Ionty vápníku ovlivní modulační bílkoviny troponin a tropomyosin tak, že se uvolní vazebná místa pro příčné můstky na aktinových filamentech; aktomyozinový komplex se zkrátí. Uvolnění kontrakce je dáno přesunem iontů vápníku do endoplasmatického retikula nebo do extracelulárního prostoru aktivním transportem zajištěným vápníkovou pumpou.

Energetické zajištění srdeční kontrakce se liší od příčně pruhovaného svalu. Zatímco příčně pruhovaný sval využívá jako zdroj energie glukózu případně glykogen, myokard může získávat energii pro kontrakci kromě uvedených zdrojů také z mastných kyselin, laktátu (Staubův efekt), ketolátek a v menší míře i z aminokyselin. Vlastním zdrojem energie je makroergní vazba ATP (adenosintrifosfátu). Při uvolnění jedné molekuly fosforu z této vazby je uvolněno množství energie a degradovaný ADP (adenosindifosfát) je připraven k opětovné syntese ATP za přítomnosti kreatinfosfátu a za působení elektronů získaných z Krebsova cyklu. Tento proces probíhá za přítomnosti kyslíku a je rovněž nutná součinnost cytochromu a flavoproteinů. Za této situace proběhne reakce mezi aktinem a myosinem ve svalových vláknech s nezbytnou přítomností iontů vápníku.

Za fyziologických podmínek je glukóza a laktát třetinovým zdrojem energie, mastné kyseliny a ketony dvoutřetinovým a aminokyseliny 5%. Při tělesné námaze se významně zvyšuje podíl laktátu na srdečním metabolismu. Metabolickou aktivitu srdečního svalu lze sledovat podle spotřeby kyslíku vztažené na 100 g tkáně. Množství spotřebovaného kyslíku se stanoví z arteriovenózního rozdílu koncentrací kyslíku a krevního průtoku. Udává se, že asi 20% kyslíkové spotřeby je věnováno bazálnímu metabolismu srdeční svaloviny bez kontrakční aktivity. Téměř celý zbytek kyslíku je využit k tvorbě mechanické energie, podle intensity činnosti kolísá spotřeba mezi 10-20 ml kyslíku na 100g srdeční tkáně.

Sdílej příspěvek

Opustit komentář