Mezibuněčné kontakty

Mezibuněčné kontakty

V intercelulárním prostoru nacházíme rozličné mezibuněčné kontakty. Podle jednotlivých kritérií např. styčných vrstev kontaktu, šířky a symetrie mezibuněčného prostoru je lze z morfologického hlediska rozdělit do 3 základních kategorií:

1. Těsné spojení (zonula occludens)

a) skulinové spojení – „gap junction“; mezi zevními membránami zůstává štěrbina 3 – 25 nm, v membránách sousedních buněk se vytvářejí proteinové kanály – konexony, jejichž kanál (2 nm) umožňuje volný pohyb iontům, aminokyselinám a sacharidům.

b) úplné, těsné spojení – „tight junction“; prostor mezi buňkami zmizí, sousední zevní membrány vzájemně splynou. Vytvářejí bariéry pro pohyb iontů a jiných rozpuštěných látek přes epitel. Těsná spojení nacházíme u buněk epitelu střevní sliznice, ledvinových kanálů, sítnice.

3. Zpevňující kontakt (zonula adhaerens); jedná se o volnější přiblížení membrán. V epiteliálních buňkách je pokračováním těsného spojení na bazální straně. Ve štěrbině bývá uložen elektronopticky densní materiál.

Desmozom (macula adhaerens) – densní materiál ve štěrbině je symetricky upořádán. Densní materiál je dokladem komunikace mezi buňkami. Na cytoplazmatické straně membrány lze pozorovat přesně uspořádaný systém filament.

Hemidesmozomy – spojení, jejichž prostřednictvím se buňka váže k bazální membráně, vazba bez bližší specifikace.

Sdílej příspěvek

Opustit komentář