Chemická povaha hormonů a mechanismus jejich účinku

Chemická povaha hormonů a mechanismus jejich účinku

Jednotlivé hormony mohou mít různou chemickou povahu a tato zásadním způsobem ovlivňuje jejich mechanismus účinku.

  • Proteinové, peptidové a aminokyselinové hormony jsou produkovány hlavně v hypothalamu, hypofýze, příštítných tělíscích, thymu a Langerhansových ostrůvcích. Aminokyseliny ani jejich vyšší sloučeniny nejsou rozpustné v tucích, tedy ani v buněčné membráně, a proto chtějí-li aktivovat proteosyntézu v buněčném jádře (což je podkladem jejich účinku), musí mít na povrchu cílových buněk receptor. Navázáním hormonu na receptor se aktivuje enzym adenylátcykláza (za přítomnosti Ca2+ a Mg2+ iontů) a přemění adenozintrifosfát (ATP) na cyklický adenozinmonofosfát (cAMP) odštěpením dvou fosfátů. Tak se cAMP stává „druhým poslem“ (second messenger) – předává dovnitř buňky „vzkaz“, že se na receptor navázal specifický hormon a aktivuje tak kaskádu enzymů, které spustí proteosyntézu v jádře. Tento systém „druhého posla“ je v buňkách oblíbený, proto by nevystačil jen cAMP. Druhým poslem se může stát i cGMP (cyklický guanozinmonofosfát), ionty Ca2+ nebo katabolity fosfolipidů z membrány. Jeden hormon může použít různé druhé posly a tak má v různých tkáních různé účinky (např. adrenalin a noradrenalin).
  • Steroidní hormony jsou deriváty cholesterolu, jsou tedy rozpustné v tukové membráně a mohou membránou procházet. Mohou proto mít receptor přímo v cytoplazmě buňky a po navázání na něj je celý komplex transportován do jádra, kde aktivuje proteosyntézu.
  • Hormony štítné žlázy. Jsou sice aminokyselinové povahy, ale vazba s jódem jim dává schopnost prostupovat buněčnou membránou. Mají receptor přímo v jádře a proteosyntézu spouštějí přímo.

Sdílej příspěvek

Opustit komentář