Poruchy imunity

Alergieje přehnaná, neúměrná reakce na běžný zevní podnět.

Alergická reakce u zdravého (nealergického ) člověka – tzv. reakce opožděného typu. Tento typ reakce se objevuje jako kožní erupce po některých opakovaně používaných chemikáliích (hlavně v domácnosti) nebo kosmetických přípravcích. Je způsoben aktivovanými T lymfocyty a ne protilátkami.

Alergická reakce u alergické osoby. V tomto případě jde o atopickou alergii, protože je způsobena neobvyklou reakcí imunitního systému. Sklon k alergii je geneticky daný a je charakterizovaný přítomností velkého množství imunoglobulinu E v krvi. Imunoglobuliny E mají velkou afinitu k bazofilům a mastocytům. Jediný mastocyt na sebe může vázat tisíce IgE molekul, a jestliže se na několik z těchto IgE naváže alergen (antigen), dojde k okamžité reakci. Mastocyty a bazofily vyplaví množství mediátorů: histamin, serotonin, heparin, proteázy a jiné látky aktivující neutrofily nebo destičky. Rozšíří se cévy, zvyšuje se permeabilita kapilár a stahují se hladké svaly. Podle tkáně, ve které k reakci došlo, může nastat různý typ alergické reakce: anafylaxe, kopřivka, senná rýma, astma.

AIDS   (Acquired Immunideficiency Syndrome – syndrom získané imunodeficience) je infekční onemocnění imunitního systému. Je způsobeno retrovirem HIV (human immunodeficiency virus), který selektivně napadá a ničí buňky imunitního systému. První případ byl popsán v roce 1981 a od té doby se toto onemocnění rozšířilo po celém světě. Přenos je možný buď pohlavním stykem, krví, nebo při porodu.

HIV napadá v těle především T4 lymfocyty (pomocné lymfocyty) a makrofágy. V krvi se naváže na vybrané specifické antigeny, poté vstoupí dovnitř buňky a pomocí reverzní transkriptázy přepíše svoji RNA do DNA buňky. Buňka pomocného lymfocytu je ústřední buňkou v řízení imunitních pochodů v těle. Rozpoznává cizí antigeny, pomáhá aktivovat tvorbu protilátek v B-lymfocytech a pomáhá aktivovat cytotoxické lymfocyty a NK buňky. Jejím vyřazením je poškozena celá imunita. Virus pak přechází do latentního stádia, ve kterém vytrvá až několik let. Během této doby může být pacient bez příznaků (asymptomatický) a infekce může být prokázána jen serologicky, důkazem protilátek proti virovým antigenům. Tyto protilátky jsou detegovatelné 1 až 3 měsíce po infikování, ale nejsou schopné organismus proti infekci ochránit.

Po napadení HIV se u některých pacientů vyvine syndrom podobný mononukleóze, provázený horečkou, svalovými bolestmi, artralgiemi, zvracením, bolestmi hlavy a bolestmi v krku. Akutní fáze je pak vystřídána fází latentní, při které je pacient několik let bez příznaků. Pak se začne rozvíjet fáze lymfadenopatie se zvětšenými uzlinami, teplotou a únavou. Poslední stádium začíná náhle prudkými horečnatými infekčními stavy, způsobenými oportunními (původně neškodnými) infekčními agens. Onemocnění končí zpravidla smrtí.

Autoimunitní (autoagresivní) onemocněníjsou onemocnění, při kterých je poškozena schopnost imunitního systému rozeznávat vlastní buňky od cizích, a tím dochází k poškození vlastních tkání. Mezi předpokládané mechanismy vzniku těchto onemocnění patří genetická predispozice, interakce s chemickými, fyzikálními (záření) nebo biologickými (viry) jevy, které spouštějí imunitní odpověď i na vlastní antigeny.

Příklady autoimunitních onemocnění: imunokomplexová glomerulonefritida, inzulindependentní diabetes mellitus, myasthenia gravis,revmatická horečka, lupus eythematodes a další.

Sdílej příspěvek

Opustit komentář