Kolik tkáně lze maximálně odstranit při abdominoplastice?

Plastická operace břicha, tzv. abdominoplastika slouží k redukci přebytečné tukové a kožní tkáně v oblasti břicha či pomáhá zpevnit svaly břišní stěny. K těmto nežádoucím jevům často dochází např. následkem těhotenství či výraznější redukce váhy. Jedná se o poměrně náročný operační výkon, jehož cílem je úprava a zploštění vystouplého či povislého břicha.

Tato časově náročná operace se provádí  v celkové narkóze a vyžaduje minimálně 2 dny hospitalizace na klinice. Při operaci dochází k odstranění nadbytečné tukové a kožní tkáně, je-li to potřeba, pak také k plastice přímých břišních svalů. V některých případech je možno abdominoplastiku ještě spojit s liposukcí břicha či boků, které operovanou oblast zbaví přebytečné tukové tkáně a oblast  ještě více zeštíhlí. Oblast se poté sešívá většinou vstřebatelnými stehy a po operaci se doporučuje několik týdnů nosit kompresivní elastickou bandáž, která napomáhá hojení a oblast formuje. Výsledná jizva po abdominoplastice je vedena od jednoho boku k druhému v linii těsně nad pubickým ochlupením. Operace břicha menšího rozsahu a s kratší jizvou se nazývá miniabdmoniplastika. Výsledná jizva po operaci břicha je po zahojení nenápadná a většinou schovaná pod spodním prádlem.

Pokud má pacient či pacientka v plánu svou hmotnosti redukovat cvičením či dietou, pak se doporučuje operaci odložit a co nejvíce zhubnout ještě před samotnou operací. Abdominoplastika, stejně tak jako liposukce, totiž není řešením obezity a pro optimální výsledek je vhodné váhu redukovat ještě před zákrokem. Za maximální bezpečné množství odebrané tkáně při abdominoplastice se považuje cca 5 kg tkáně a pomocí tohoto zákroku lze dosáhnout velmi uspokojivých výsledků.

O vhodnosti tohoto zákroku právě pro Vás se poraďte se svým plastickým chirurgem.

Share Button

Co obnáší tumescentní liposukce a pro koho je vhodná?

Tumescentní liposukce je metoda formování postavy, která je v posledních několika letech u pacientů stále oblíbenější a obecně je jedním z nejčastěji prováděných zákroků v oblasti plastické a estetické chirurgie. Tento druh liposukce totiž přináší oproti dříve prováděným starším metodám liposukce řadu výhod. Tumescentní liposukce se provádí pouze v lokální anestezii, bez nutnosti narkózy a hospitalizace a je tak vhodná téměř pro každého, bez rozdílu pohlaví či věku. Důležitou podmínkou je však dobrý zdravotní stav.

Princip provedení tohoto zákroku je poměrně jednoduchý, přesto však efektivní s viditelnými výsledky. Před každým zákrokem je požadovaná oblast napuštěna velkým množstvím tzv. tumescentního roztoku a odtud pochází název zákroku. Roztok je směsí fyziologického roztoku, anestetika, které oblast umrtví a adrenalinu, jehož účelem je stahovat cévy a zabránit tak nadměrnému krvácení. Liposukce tak tedy probíhá za plného vědomí pacienta, avšak bezbolestně. Po zhruba třicetiminutové pauze plastický chirurg začíná s odsáváním přebytečné tukové tkáně z dané oblasti. Odsává se pomocí dlouhé kanyly, která se do podkoží dostává rychlými pohyby skrze drobné řezy v kůži a díky podtlaku je tuková tkáň odváděna z těla pryč. Zákrok trvá dle rozsahu výkonu cca 2-3 hodiny a bezprostředně po zákroku může pacient odejít domů.

 Nejčastějšími partiemi, které lze pomocí liposukce ošetřit jsou: břicho, boky, hýždě, stehna (včetně kolen), podbradek či paže a u mužů lze odsát také nahromaděnou tukovou tkáň z oblasti prsou. Jedná se tak o efektivní, šetrnou a bezpečnou metodu redukce tukové tkáně a formování postavy, která je vhodná téměř pro každého a opravdu není třeba se jí obávat.

Share Button

Je liposukce bezpečná?

V současné době se téměř výhradně k odsátí tuku z problematických partií využívá liposukce tumescentní, která je moderní metodou a oproti liposukci klasické přináší řadu výhod. Tato liposukce se provádí pouze ambulantně v lokální anestezii, bez nutnosti narkózy a hospitalizace. Díky možnosti provádět tuto liposukci pouze v místním znecitlivění odpadají u tohoto způsobu liposukce možná rizika a komplikace, které bývají spojeny s celkovou narkózou. Z tohoto důvodu se jedná o liposukci zcela bezpečnou s minimálními riziky a většinou bezproblémovým  a rychlým průběhem hojení.

751b7

Název této revoluční metody je odvozen od tumescentního roztoku, který se při liposukci aplikuje do podkoží jehlou. Tento speciální roztok je směsí adrenalinu, anestetika a fyziologického roztoku, který zabraňuje nadměrnému krvácení a ošetřovanou oblast umrtví. Zákrok je tedy bezbolestný a probíhá za plného vědomí pacienta. Zajímavostí je, že roztoku je nutno do podkoží aplikovat zhruba dvakrát až třikrát množství, než je předpokládané množství odsátého tuku. Tuk se poté z problematické oblasti odsává tenkými kanylami a zároveň s tukovou tkání odchází z těla ven také tumescentní roztok. Po zákroku se doporučuje dodržovat klidový režim, zvýšit pitný režim a také nosit speciální elastické prádlo, jiná omezení však nejsou potřebná. Po zhojení oblasti lze zákrok znovu absolvovat a ošetřit jinou partii těla.

Dlouholeté zkušenosti ukazují, že tumescentní liposukce je zcela bezpečná a účinná metoda, která dokáže tvarovat postavu tak, aby byla souměrná a úbytek tukové tkáně v problematické oblasti je viditelný. Tumescentní liposukcí lze dosáhnout poměrně jednoduše výborných výsledků a ošetřit lze téměř všechny partie těla. Nejčastěji jsou ošetřovanými partiemi břicho, boky, stehna, hýždě, paže či podbradek.

 Tumescentní liposukce je velmi efektivní, bezpečná a šetrná metoda, která slouží k odstranění nadbytečné tukové tkáně z problematických partií. Výhodou této metody je také to, že je časově nenáročná a průběh hojení probíhá poměrně rychle a bez větších omezení. V současné době se jedná o nejvyhledávanější a nejúčinnější techniku liposukce s výbornými a prokazatelnými výsledky.

47d04

Share Button

Pytlíky pod očima a jak se jich zbavit

…aneb nebojte se plastické operace dolních víček!

 S přibývajícím věkem trápí mnoho žen i mužů vznik tzv. pytlů pod očima, které se tvoří v důsledku nahromadění přebytečné kůže a tukových váčků v oblasti pod spodními víčky. Tyto nevzhledné váčky pod očima dodávají obličeji nezdravý a unavený vzhled. Ideálním řešením v tomto případě je včasná plastická operace dolních víček, která redukuje jak kožní nadbytky, tak i tukové váčky dolních víček.

Této operace není potřeba se obávat, jedná se totiž o malý zákrok, který probíhá pouze v lokální anestezii bez nutnosti hospitalizace. V posledních letech se stává stále vyhledávanějším a oblíbeným zákrokem z oblasti plastické chirurgie a to nejen mezi ženami, ale stále častěji také mezi muži.

Tento zákrok lze provést více způsoby (klasický řez skalpelem či pomocí speciálního laseru) a  také rekonvalescence po zákroku není nijak dlouhá, ani náročná. V indikovaných případech lze plastiku dolních víček spojit s plastikou víček horních. Výsledná jizva po tomto zákroku je umístěna zhruba 2 mm pod linií spodních řas a je velmi nenápadná. Pooperační průběh není nijak drastický. Je však nutno počítat se vznikem otoků a modřin, alespoň v prvních dnech po zákroku, které ale brzy samy vymizí. Po zákroku se doporučují nosit tmavé sluneční brýle a oči chladit studenými obklady. Efekt tohoto zákroku bývá definitivní zhruba po 6 měsících a je dlouhodobý.

Estetická operace očních víček dokáže dodat obličeji mladistvější vzhled, vyřešit pokleslá víčka, která často způsobují zhoršené vidění,  převislou kůži a tukové váčky v oblasti víček. Operace je nenáročná a v případě pooperačního průběhu bez komplikací se víčka velmi rychle zahojí.

Share Button

VI. – Zhoubný nádor prsu u žen v České republice

Tento článek se komplexně zabývá výskytem, rizikovými faktory, prevencí, přesnou diagnostikou a všemi možnostmi léčby zhoubného nádoru prsu u žen. Text přepisujem s laskavým svolením autorů. Další zajímavé onkologické texty najdete na www.linkos.cz. Text je rozdělen do jednotlivých tématických celků.
VI.díl – co jsou to klinické studie a o autorech

Co jsou to klinické studie?

Hledání a ověřování nových slibných způsobů léčby se nazývá klinická studie. Provádí se jen tehdy, když lze předpokládat, že nový způsob léčby bude pro pacienta přínosný. Obyčejně probíhá tak, že se pacienti s podobným rozsahem nádoru rozdělí do dvou skupin. Jedna se léčí určitou novou metodou, druhá standardně. Hlavní otázky, které si kladou vědci, jsou:

  • Funguje opravdu léčba?
  • Funguje lépe než nyní běžně užívaný způsob léčby?
  • Jaké jsou vedlejší účinky?
  • Převáží přínos léčby možná rizika?
  • Kterým pacientům bude léčba pomáhat pravděpodobně nejvíce?

 

Ve stadiu klinického zkoušení je například použití cílené biologické léčby (trastuzumab, Herceptin) v adjuvantním podání.

Některé otázky pro Vašeho lékaře

Abyste se dokázala vypořádat se zhoubným nádorem a jeho léčením, potřebujete upřímnou, otevřenou diskusi se svým lékařem. Měla byste se bez obav zeptat na jakoukoliv otázku, bez ohledu na to, jak nedůležitá se může zdát. Zde jsou některé otázky, které by vás mohly zajímat. Určitě přidejte své vlastní.

  • Mohl byste prosím popsat přesný typ zhoubného nádoru, který mám, včetně stavu steroidních receptorů a HER2?
  • Můžu mít kopii zprávy z patologie?
  • Rozšířil se u mne zhoubný nádor do mízních uzlin nebo jiných vnitřních orgánů?
  • Jaké možnosti léčby mám? Co byste mi doporučil a proč?
  • Jaká jsou rizika vedlejších účinků u různých léčebných postupů?
  • Mohu mít děti po prodělané léčbě?
  • Jak dlouho trvá každá léčebná kůra?
  • Budu práceneschopná? Jak dlouho?
  • Budu schopna sama řídit a odjet domů po léčbě nebo budu potřebovat pomoc?
  • Jaká je pravděpodobnost, že se zhoubný nádor u mne obnoví při léčbě, kterou navrhujete?
  • Co mám dělat, abych se připravila na léčení?
  • Mám držet speciální dietu?
  • Jaké jsou možné druhy rekonstrukce prsu v mém případě?
  • Bude důsledkem mého léčení menopausa?
  • Jak vidíte mé šance na přežití při mém druhu zhoubného nádoru?

 

Pacientky s karcinomem prsu jsou v České republice léčeny v řadě zdravotnických zařízení. Jejich výčet není cílem tohoto článku, řada informací je dostupných na www.linkos.cz.

Informace, zkušenosti a rady lze také získat díky řadě pacientských organizací, odkazy jsou rovněž uvedeny na www.linkos.cz

Dovolte, abychom závěrem představili naše pracoviště: Masarykův onkologický ústav (MOÚ)

Masarykův onkologický ústav je jediný komplexní onkologický ústav v České republice. Zabývá se léčbou všech druhů zhoubných nádorů. Jednou ze stěžejných diagnóz je zhoubný nádor prsu. Ústav je vybaven nejmodernějšími diagnostickými metodami včetně ultrazvuku, digitální mamografie, magnetické rezonance a pozitronové emisní tomografie.

Součástí ústavu je i prodejna pomůcek Diana, kde pacientkám zkušené pracovnice rády pomohou s výběrem správné epitézy (prsní náhrady).

Své případné dotazy na lékaře můžete zaslat i cestou internetu na adresu:educentrum@mou.cz

 

Odkazy na další díly článku o zhoubném nádoru prsu

autoři:
MUDr. Katarína Petráková,
Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.

(Masarykův onkologický ústav Brno, www.mou.cz)
recenzent:
Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
(ČOS ČLS JEP)

 

Share Button

IV. díl – Zhoubný nádor u žen v České republice

Tento článek se komplexně zabývá výskytem, rizikovými faktory, prevencí, přesnou diagnostikou a všemi možnostmi léčby zhoubného nádoru prsu u žen. Text přepisujem s laskavým svolením autorů. Další zajímavé onkologické texty najdete na www.linkos.cz. Text je rozdělen do jednotlivých tématických celků.
IV.díl – diagnostika zhoubného nádoru prsu

 

Jak se stanovuje zhoubný nádor prsu?

Pokud si žena najde bulku v prsu nebo jiný neobvyklý nález (vtažení kůže…) je nutné provést vyšetření, která pomohou objasnit, zda se jedná o zhoubný nádor prsu či nikoliv. Tato vyšetření zahrnují mamografii, ultrazvuk prsů, popřípadě magnetickou rezonanci a klinické vyšetření lékařem.

Klinické vyšetření prsů

Lékař si nejdříve všímá jakékoliv změny ve tvaru nebo velikosti prsů nebo bradavek a pak jemně prsy prohmatá, stejně jako oblast v podpaždí. Je to dobrá příležitost, kdy se žena může naučit, jak si sama prsy vyšetřovat. Klinické vyšetření prsů je i součástí pravidelného gynekologického vyšetření.

Mamografie

Mamografie je rentgen prsů. Používá se k nalezení zhoubného nádoru prsu u žen, které již mají příznaky nemoci. Na druhé straně se může používat pro vyhledání zhoubného nádoru prsu u žen, které dosud neměly žádné problémy.

Při vyšetření jsou prsy na pár sekund sevřeny mezi dvě desky a zrentgenují se. Používá se přitom velice nízká dávka záření, takže se není potřeba tohoto vyšetření obávat.Vyšetření nijak nezvyšuje riziko onemocnění zhoubným nádorem prsu. Pro dokreslení je dobré uvést, že pokud je žena se zhoubným nádorem prsu léčena ozařováním, dostane několik tisíc jednotek záření Pokud žena začne s pravidelným vyšetřováním pomocí mamografií ve svých 40 letech a pokračuje až do věku 90-ti let, dostane pouhých 10 jednotek záření.

Mamografie samotná může pouze vyslovit podezření na zhoubný nádor prsu. Diagnózu s konečnou platností potvrdí až odběr drobného vzorku tkáně (biopsie) a jeho následné histologické vyšetření.

Ultrazvuk

Ultrazvuk využívá k vytvoření obrazu vyšetřovaného orgánu ultrazvukové vlny. Při vyšetření prsou je vysílá sonda přiložená na kůži prsu. Ultrazvukové vlny se odráží od tkání prsu zpět do sondy a tvoří tak ultrazvukový obraz. Zhoubný nádor odráží ultrazvukové vlny jinak než zdravá tkáň. Ultrazvuk se využívá hlavně k vyšetření prsou mladých žen, které nelze dobře vyšetřit mamografií. Je ideální metodou na rozlišení cyst (dutiny vyplněné tekutinou) a nezatěžuje organizmus rentgenovým zářením.

Magnetická rezonance

Magnetická rezonance využívá k vytvoření obrazu orgánů magnetické pole. Vytvoří ho silný magnet, který se točí kolem vyšetřované pacientky. V diagnostice zhoubného nádoru prsu má magnetická rezonance své pevné postavení. Využívá se hlavně u mladých žen (20-30 let) u kterých má vyšetření pomocí mamografie malou výpovědní hodnotu. Podobně jako ultrazvuk nezatěžuje ženu rentgenovým zářením. Nevýhodou je delší doba vyšetření.

Scintigrafie skeletu

K stanovení rozsahu onemocnění při zjištění zhoubného nádoru prsu se využívá i scintigrafie skeletu (kostí). Vyšetření využívá k zobrazení kostí radioizotop technecia. Ten vysílá záření, které se dá snímat speciální gamakamerou. Radioizotop se podává pacientce do krevního oběhu, odkud se přednostně vychytává v kostech, a to hlavně v místech, kde je vyšší metabolizmus. To jsou i místa postižená metastázami zhoubného nádoru prsu.

Histologické vyšetření

Vyšetření pomocí zobrazovacích metod (mamografie, ultrazvuk, magnetická rezonance) mohou pouze vyslovit podezření na zhoubný nádor prsu. K definitivní stanovení diagnózy je nutné provést histologické vyšetření. Znamená to prokázat přítomnost nádorových buněk v odebrané tkáni. Ta se získává pomocí biopsie.

Existuje několik druhů biopsie. Při některých se velmi tenkou jehlou nasaje tekutina a buňky z podezřelého ložiska (tzv. tenkojehlová biopsie). Jiná metoda používá větší jehlu nebo chirurgický zákrok pro získání většího množství tkáně (tzv. tru-cut biopsie).

Tkáň odebraná během biopsie se vyšetří pod mikroskopem, aby se zjistilo, o jaký druh zhoubného nádoru se jedná. Navíc se určuje stupeň rychlosti růstu nádoru (grade). Všeobecně řečeno, nižší stupeň znamená pomaleji rostoucí zhoubný nádor, zatímco vyšší stupeň označuje rychleji rostoucí nádor. Pacientky s nádorem, který má vyšší grade, mají horší prognózu.

Dalším důležitým znakem pro odhad dalšího vývoje nemoci a léčebnou strategii je určení tzv. steroidních receptorů u nádorových buněk (označují se ER a PR). Jsou to místa v nádorových buňkách, kam se vážou ženské pohlavní hormony, které jsou přítomny v krvi. Ty potom působí na nádorovou buňku jako růstový faktor. Dá se toho využít v léčbě zhoubného nádoru. Pacientkám s pozitivními steroidními receptory se podávají léky, které se navážou na tyto receptory a vytěsní tím z vazby ženské pohlavní hormony. V důsledku ztráty růstových faktorů potom nádorová buňka odumře.

Nově se u všech pacientek vyšetřuje rovněž přítomnost receptoru HER2/neu v nádorových buňkách. Na tyto receptory se mohou vázat různé růstové faktory, které potom zrychlují množení se nádorových buňěk. Nádorová buňka, která má těchto receptorů na povrchu více, se množí rychleji a chová se agresivněji. Pacientkám s pozitivním nálezem HER2 je možné podávat protilátku trastuzumab.

Nádorové markery

Buňky některých zhoubných nádorů vylučují speciální bílkoviny, kterým se říká nádorové markery a které lze v krvi změřit. Různé nádory vylučují různé bílkoviny, které mají své označení. U zhoubného nádoru prsu se zpravidla měří dvě z nich: CEA a CA 15-3. Čím větší je nádor a čím víc je tedy nádorových buněk, tím vyšší je hladina nádorových markerů. Využívají se na měření léčebné odpovědi např. chemoterapie nebo hormonální léčby. Pokud se nádor zmenšuje, klesá i hladina nádorových markerů. Markery se využívají i při sledování pacientek, které ukončily adjuvantní léčbu. Pokud začne stoupat hladina markerů, může to znamenat návrat nemoci.

Určení rozsahu onemocnění – stagingu

Zařazení nemoci do klinického stadia je velmi důležité. Umožňuje nám odhadnout další chování nádoru a určit prognózu onemocnění. Má velký vliv na rozhodnutí o dalším léčebném postupu. Čím vyšší je stadium, tím je vyšší pravděpodobnost metastazování. Ke zjištění rozsahu onemocnění či přítomnosti vzdálených metastáz jsou u pacientek indikována vyšetření: rentgen plic, ultrazvukové vyšetření jater a scintigrafie skeletu. Pouze u velmi malých nádorů se tato vyšetření neprovádí, protože pravděpodobnost jejich metastazování je velice nízká.

U nádorů hodnotíme jednak TNM a jednak stadia onemocnění.

TNM systém

stážování dává tři klíčové informace: Písmeno T (tumor – nádor)

následované číslicí od 0 do 4 popisuje velikost nádoru v prsu a rozšíření do kůže nebo stěny hrudníku pod nádorem. Obecně vyšší číslo označuje větší nádor.

Písmeno N (nodi – uzliny)

následované číslicí od 0 do 3 ukazuje, zda se zhoubný nádor z prsu rozšířil do lymfatických uzlin v okolí prsu. Někdy se mízní uzliny postižené nádorem označují jako pozitivní. uzliny.

Písmeno M (metastázy)

následované 0 nebo 1 ukazuje, zda se zhoubný nádor rozšířil (metastazoval) do jiných orgánů nebo částí těla.

Aby tyto informace byly poněkud srozumitelnější, nádory se po TNM vyhodnocení mohou rozdělit do jednodušších skupin, označovaných jako

Stadia onemocnění 0 až IV (0-4)

Stadium in situ (0)

Duktální karcinom in situ či lobulární karcinom in situ. Tento druh nádoru však nepovažujeme za zhoubný (navzdory jeho jménu). Představuje však vysoce rizikový terén pro možný vznik invazivního (zhoubného) nádoru.

Stadium I

Velikost nádoru nepřesahuje 2 cm, lymfatické uzliny v podpažní jamce nejsou postiženy, bez vzdálených metastáz.

Stadium II

Velikost tumoru se pohybuje mezi 2 a 5 cm, podpažní uzliny mohou nebo nemusí být postiženy nádorem (jsou-li postiženy a ložisko je menší než 2 cm, pak rovněž hovoříme o stadiu 2).

Stadium III

Nádor je větší než 5 cm, postihuje podpažní uzliny, někdy prorůstá do prsního svalu, vzdálené metastázy nejsou přítomny.

Stadium IV

Pokud objevíme metastatická ložiska kdekoliv v těle, bez závislosti na velikosti tumoru či zasažení uzlin.

Stadia in situ až II označujeme jako časný karcinom prsu.

Odkazy na další díly článku o zhoubném nádoru prsu

autoři:
MUDr. Katarína Petráková,
Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.

(Masarykův onkologický ústav Brno, www.mou.cz)
recenzent:
Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
(ČOS ČLS JEP)

Share Button

III. díl – Zhoubný nádor u žen v České republice

Tento článek se komplexně zabývá výskytem, rizikovými faktory, prevencí, přesnou diagnostikou a všemi možnostmi léčby zhoubného nádoru prsu u žen. Text přepisujem s laskavým svolením autorů. Další zajímavé onkologické texty najdete na www.linkos.cz. Text je rozdělen do jednotlivých tématických celků.
III.díl – prevence zhoubného nádoru prsu

 

Lze zhoubnému nádoru prsu nějak předcházet?

Primární prevence, aneb jak lze předcházet zhoubnému nádoru prsu?

Primární prevence znamená snížení rizikových faktorů, které zvyšují riziko vzniku zhoubného nádoru prsu.

Většinu rizikových faktorů ovlivnit nemůžeme (např. počet příbuzných se zhoubným nádorem prsu v rodině, věk…). Nejlepší strategií je podstoupit pravidelně preventivní vyšetření zhoubného nádoru prsu v souladu se svými rizikovými faktory. O konkrétních vyšetřeních a jejich časování je nutné se poradit individuálně s lékařem. Vhodné je omezit konzumaci alkoholu, snížit příjem tuků v potravě, u rizikových žen zvážit přínos hormonální substituční léčby v přechodu.

Genetické testování může ženě říci, jestli zdědila změny v určitých genech a jestli má tedy vyšší pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru prsu. Jestli však žena doopravdy onemocní nebo ne, na to jí nedá odpověď ani genetické vyšetření. V některých výjimečných případech ženy s vysokým rizikem vzniku nádoru prsu mohou zvážit možnosti preventivniho odstranění prsu (profylaktická mastektomie ). Jedná se o operaci, při které se chirurgicky odstraní jedna nebo obě prsní žlázy. Následně plastický chirurg vytvoří nové prsy a to buď z vlastní tkáně ženy (např. tuk oblasti břicha) anebo pomocí silikonu.

Jinou možností je užívání léku s hormonální aktivitou. Lék s účinnou látkou tamoxifen se používá při léčení zhoubného nádoru prsu po mnoho let. Poslední studie ukazují, že ženy s vysokým rizikem vzniku zhoubného nádoru prsu mají menší pravděpodobnost onemocnění, když užívají tamoxifen. Ovšem jiné výzkumy dokazují, že stále není jasné, zda látka brání vzniku zhoubného nádoru prsu anebo působí tím, že vyléčí některé malé nádory, o nichž jsme ani nevěděli, že je máme. Lék má však i nežádoucí účinky.

Jiná látka, raloxifene, rovněž brání vlivu estrogenu (ženských pohlavních hormonů) na prsní tkáň a některé studie zřejmě prokáží, že skutečně zmenšuje riziko onemocnění zhoubným nádorem prsu. Ovšem užití raloxifene v praxi nebylo dosud pro tento účel povoleno.

Sekundární prevence, aneb jak vyhledávat zhoubný nádor prsu?

Čím menší je nádor v době jeho objevení, tím větší je šance na úspěšné vyléčení. Od roku 2002 je v České republice zaveden tzv. screening (časné vyhledávání zhoubného nádoru prsu). Ženy ve věku 45 až 69 let by měly mít pravidelně každé dva roky mamografické vyšetření (rentgen prsu), které hradí zdravotní pojišťovny.

Součástí prevence zhoubného nádoru prsu by mělo být i samovyšetřování. Ženy po 20. roku života by si měly pravidelně po menzes vyšetřovat prsa. Vyšetření prsou je i součástí pravidelného gynekologického vyšetření.

Samovyšetřování prsů – technika vyšetření

Nejlepší doba k samovyšetření prsů je týden po skončení menstruace, když prsy nejsou oteklé nebo bolestivé. Pokud nemá žena pravidelnou periodu, měla by provádět vyšetření vždy stejný den v měsíci.

  • Jak vyšetření provádět? Lehněte si s polštářem pod svým pravým ramenem a pravou paži si založte za hlavu.
  • Bříšky tří prostředních prstů levé ruky prohmatejte pravý prs, zda nenajdete bulku.
  • Tlačte dostatečně pevně. Pokud si nejste jista, jak silně přitlačit, promluvte si se svým lékařem.
  • Pohybujte se po prsu v kruzích, nahoru a dolů a celý jej vyšetřete. Dělejte to pravidelně vždy stejným způsobem. Tak budete své prsy dokonale znát. Musíte si všímat hlavně případných změn v prsou proti minulému vyšetření.
  • Podobně opakujte vyšetření u levého prsu.
  • Pokud naleznete jakékoliv změny, ihned se spojte se svým lékařem.
  • Opakujte vyšetření obou prsů vstoje, s jednou rukou za hlavou. Správná pozice ulehčí vyšetření vrchní vnější části prsu (směrem k podpažní jamce). Zde se objeví asi polovina zhoubných nádorů prsu. Můžete také toto vyšetření provést ve sprše. Některé změny v prsech se snadněji najdou, když je kůže mokrá a kluzká.
  • Pro větší bezpečnost můžete prsy kontrolovat před zrcadlem. Všímejte si hlavně změn v oblasti bradavek, zarudnutí nebo otoku.

Odkazy na další díly článku o zhoubném nádoru prsu

autoři:
MUDr. Katarína Petráková,
Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.

(Masarykův onkologický ústav Brno, www.mou.cz)
recenzent:
Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
(ČOS ČLS JEP)

Share Button

II. díl – Zhoubný nádor u žen v České republice

Tento článek se komplexně zabývá výskytem, rizikovými faktory, prevencí, přesnou diagnostikou a všemi možnostmi léčby zhoubného nádoru prsu u žen. Text přepisujem s laskavým svolením autorů. Další zajímavé onkologické texty najdete na www.linkos.cz. Text je rozdělen do jednotlivých tématických celků.
II.díl – rizikové faktory ovlivnění nádoru prsu

 

Prokázané rizikové faktory

Pohlaví

Největším rizikem je jednoduše být ženou. Muži mohou také onemocnět zhoubným nádorem prsu, ale je to velmi vzácné.

Věk

Riziko vzniku zhoubného nádoru prsu se zvyšuje se zvyšujícím se věkem. Nejčastější výskyt je mezi 50. a 60. rokem života.

Výskyt nádorů v rodině a genetické faktory

Riziko zhoubného nádoru prsu je větší mezi ženami, jejichž pokrevní příbuzné onemocněly touto nemocí. Příbuzní mohou být z matčiny ale i otcovy strany. Pokud má zhoubný nádor prsu matka, sestra či dcera, je riziko onemocnění skoro dvojnásobné než u ostatní populace.

Okolo 5 % až 10 % zhoubných nádorů prsu může vzniknout na základě dědičné dispozice. Dnes jsou genetici schopni vyšetřit určité geny a odhalit případnou poruchu jejich funkce. Je známo, že ženy, které zdědily chybu v genu BRCA1 nebo BRCA2, mají mnohonásobně vyšší riziko onemocnění nádorem prsu nebo vaječníku než ostatní populace. Jsou známy ještě další geny, které mohou při poškození být příčinou vyššího rizika vzniku nádorů. U rodin s výskytem nádorů prsu nebo vaječníků u dvou a více blízkých příbuzných, kdy alespoň jedna z žen onemocněla v časném věku pod 50 let, je vysoké podezření na dědičnou poruchu některého genu.

Osobní dispozice

U ženy se zhoubným nádorem v jednom prsu je vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru v druhém prsu.

Etnikum

Bělošky jsou tímto onemocněním ohroženy více něž afro-americké ženy. Afroameričanky však na tuto nemoc častěji umírají. U asiatek a hispánek je riziko zhoubného nádoru prsu nejmenší.

Léčba zářením v předchozím období

U žen, které byly v dětství nebo mládí léčeny zářením (např. pro jiné zhoubné onemocnění, jako je zhoubný nádor mízních uzlin tzv. Hodgkinova nemoc), je riziko zhoubného nádoru prsu významně vyšší.

Biopsie v předchozím období

U žen, u kterých byla v minulosti provedena biopsie z prsu (odběr tkáně na histologické vyšetření) a u kterých byly v prsní tkáni nalezeny určité změny, mohou mít mírně vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru prsu.

Menstruační doby

U žen, které začaly časně menstruovat (před 12. rokem) a u nichž menopauza nastala po 50. roce, je riziko zhoubného nádoru prsu trochu vyšší. Totéž platí pro ženy, které neměly děti nebo které měly první dítě až po 30. roce svého života.

Hormonální substituční léčba

(užívání ženských pohlavních hormonů za účelem snížení potíží v přechodu). Některé studie předpokládají, že dlouhodobá hormonální substituční léčba (více než 5 let) za účelem zmírnění klimakterických potíží může mírně zvýšit riziko vzniku zhoubného nádoru prsu. Vyšší riziko znamená kombinovaná hormonální substituční léčba (estrogeny a gestageny, které se podávají v případě, že má žena dělohu) proti samotné léčbě estrogeny (které lze podávat pouze ženám, které dělohu nemají).

Antikoncepční pilulky

Stále není jasné, jaký vliv mohou mít antikoncepční pilulky na rakovinu prsu. Poslední studie zjistily mírně zvýšené riziko u žen užívajících antikoncepční pilulky. U ženy, které je přestaly brát před deseti a více lety, je riziko stejné, jako by je nikdy neužívaly. Antikoncepce však na druhé straně snižuje riziko vzniku zhoubného nádoru vaječníku asi o 50 %. Každá žena by měla rizika i přínosy antikoncepce v tabletách probrat se svým lékařem.

Kladný vliv kojení

Některé studie předpokládají, že kojení, pokud trvá 1,5 až dva roky, může mírně zmenšit riziko zhoubného nádoru prsu. Jiné studie nenašly žádné spojení mezi kojením a rizikem zhoubného nádoru prsu.

Alkohol

Pití alkoholu může znamenat zvýšené riziko vývinu zhoubného nádoru prsu. U žen, které vypijí jednu skleničku alkoholického nápoje denně, je zvýšení rizika nepatrné. U žen, které denně vypijí 2 až 5 skleniček, je riziko asi 1,5krát větší oproti abstinujícím ženám. Onkologická společnost doporučuje omezit pití alkoholických nápojů.

Strava

Může být určitá souvislost mezi nadváhou a rizikem zhoubného nádoru prsu, zvláště pro ženy po menopauze (po přechodu). Onkologická společnost doporučuje udržovat si zdravou váhu a omezit požívání vysoce mastných jídel, zejména živočišných tuků.

Cvičení

Cvičení a zhoubný nádor – to je zcela nová oblast výzkumu. Některé studie předpokládají, že cvičení v mládí může poskytnout celoživotní ochranu před zhoubným nádorem prsu. Dokonce mírná tělesná aktivita v dospělosti by mohla snížit riziko zhoubného nádoru prsu.

Faktory, které neovlivňují riziko zhoubného nádoru prsu

Umělé přerušení těhotenství

Poslední rozsáhlé výzkumy svědčí o tom, že umělé přerušení těhotenství nezvyšuje riziko zhoubného nádoru prsu. Rovněž se neprokázala žádná přímá souvislost mezi samovolnými potraty a zhoubným nádorem prsu.

Kouření

Zatímco přímý vliv kouření na zhoubný nádor prsu nebyl dokázán, kouření celkově škodí zdraví, zvyšuje riziko mnoha jiných zhoubných nádorů a srdečních onemocnění.

Životní prostředí

Výzkumy dosud jasně neprokázaly vliv znečištěného životního prostředí (například pesticidy) na vznik zhoubného nádoru prsu.

Antiperspiranty (prostředky proti pocení) a podprsenky

Na internetu se šíří zprávy, které předpokládají, že antiperspiranty a podprsenky brání oběhu mízy a zvyšují tak riziko zhoubného nádoru prsu. Neexistují žádná fakta, která by podporovala podobnou domněnku.

Odkazy na další díly článku o zhoubném nádoru prsu

 

autoři:
MUDr. Katarína Petráková,
Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.

(Masarykův onkologický ústav Brno, www.mou.cz)
recenzent:
Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
(ČOS ČLS JEP)

Share Button

I. díl – Zhoubný nádor prsu u žen v České republice

Tento článek se komplexně zabývá výskytem, rizikovými faktory, prevencí, přesnou diagnostikou a všemi možnostmi léčby zhoubného nádoru prsu u žen. Text přepisujem s laskavým svolením autorů. Další zajímavé onkologické texty najdete na www.linkos.cz. Text je rozdělen do jednotlivých tématických celků.
I.díl – výskyt, popis a příznaky zhoubného nádoru prsu

 

Podle údajů statistické ročenky ministerstva zdravotnictví (2002) je zhoubný nádor prsu nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním žen v České republice. Incidence, tedy počet nově hlášených případů na 100.000 obyvatel za rok, má stoupající tendenci. Mortalita, tedy počet úmrtí v důsledku zhoubného nádoru prsu na 100.000 obyvatel za rok, stagnuje. To znamená, že díky zavedení pravidelného vyšetřování žen a lepších léčebných možností umírá méně žen, které onemocněly zhoubným nádorem prsu. Incidence u nás nepatří ve srovnání s jinými ekonomicky vyspělými státy k nejvyšším. V roce 2002 bylo v České republice hlášeno 5378 nově zjištěných zhoubných nádorů prsů. Zemřelo 1965 žen.

Co je to zhoubný nádor?

Zhoubný nádor (neboli rakovina) není jedna určitá nemoc, ale spíše skupina chorob. Příčinou všech zhoubných nádorů je řada změn v některých buňkách těla, v jejichž důsledku se buňky začnou chovat abnormálně. Nekontrolovaně se množí na úkor zdravé tkáně, kterou tím ničí. Většina typů nádorových buněk tvoří bulku zvanou tumor (nádor).

Jaký je rozdíl mezi zhoubným a nezhoubným nádorem?

Nezhoubný (benigní) nádor roste jenom v místě vzniku. Nemá schopnost zakládat vzdálené nádorky v jiných orgánech, tzv. metastázy. Buňky zhoubného (maligního) nádoru se však mohou oddělit a putovat krví nebo mízou do ostatních částí těla, kde se mohou dál množit a vytvořit tak vzdálené metastázy. Život pacientky neohrožuje primární (tedy původní) nádor prsu, ale právě metastázy, které svým růstem vyřadí některý z životně důležitých orgánů z činnosti (játra, plíce, mozek…)

Zhoubný nádor má název podle části těla nebo orgánu, ve kterém vznikl. Například pokud se zhoubný nádor prsu rozšíří do plic, je to stále zhoubný nádor prsu, nikoliv plic.

Několik málo druhů zhoubných nádorů vůbec netvoří tumor (např. zhoubné onemocnění krve – leukémie). Nádorové buňky jsou rovnoměrně roztroušeny mezi buňky zdravé.

Co je to zhoubný nádor prsu?

Většina druhů zhoubných nádorů je pojmenována po té části těla, kde se poprvé objevila. Zhoubný nádor prsu začíná v tkáni prsu. Tento článek se vztahuje jen k zhoubnému nádoru prsů u žen. Muži mohou rovněž onemocnět nádorem prsu, ale jen vzácně.

Uvnitř prsu se nachází žlázy, které po porodu u ženy produkují a uvolňují mléko. Nazývají se lobuli (lalůčky). Vývody, kterými jsou spojené s bradavkou, se nazývají ductuli (kanálky). Zbytek prsu tvoří tuková, pojivová a mízní tkáň.

Míza je čirá tekutina, která obsahuje buňky obranného systému těla. Koluje v mízních cévách. Mízní uzliny představují nahromadění mízní tkáně v určitých místech (krk, podpaží, třísla…) a vedou skrz ně mízní cévy z příslušné části těla. Většina mízních cév z oblasti prsu vede do mízních uzlin v podpaží. Jak už bylo uvedeno – buňky zhoubného nádoru jsou schopny šířit se krví a mízou. V případě, že se dostanou až do mízních uzlin, mohou způsobit jejich zduření a současně s tím stoupá riziko rozšíření nádorových buněk do orgánů.

Existuje několik druhů nádorů prsu. Většina z nich je nezhoubných. Jsou obyčejně způsobeny cystami, což jsou dutiny vyplněné tekutinou, nebo fibroadenomy – to je nahromadění pojivové tkáně podobné tkáni v jizvách. Oba mohou způsobit zvětšení prsu, bolestivost nebo pocit otoku prsu. Někdy se objeví výtok čiré nebo mírně zkalené tekutiny z bradavky.

Zhoubný nádor prsu je tvořen nahromaděním nádorových buněk. Rozlišujeme několik druhů zhoubného nádoru prsu:

Duktální carcinoma in situ (DCIS)

Jedná se rané stádium nádoru který nemá schopnost metastazovat. Vzniká ve vývodech prsu a neprorůstá do okolní tkáně. Pokud by nebyl odstraněn, mohl by se postupně změnit na zhoubný nádor. Všechny ženy s tímto nádorem mohou být vyléčeny. Nejlépe zjistitelný je pomocí mamografie (rentgen prsů).

Invazivní (do okolí prorůstající) duktální karcinom (IDC)

Tento nádor vzniká v mléčných vývodech, přičemž nádorové buňky pronikají (invadují) přes stěnu vývodů a napadají okolní tukovou tkáň. Odtud se mohou rozšířit do jiných částí těla (metastázovat). Je to nejčastější typ zhoubného nádoru prsu a tvoří přibližně 80 % všech případů.

Lobulární carcinoma in situ (LCIS)

Nejedná se doopravdy o zhoubný nádor, protože nemá schopnost zakládat vzdálené nádorky (metastázy). Roste jenom v místě vzniku, proto se nazývá in situ. Jeho přítomnost ale zvyšuje riziko vzniku zhoubného nádoru prsu. Proto by měly být ženy s LCIS vyšetřeny lékařem jednou ročně včetně vyšetření zobrazovacimi metodami (ultrazvuk, mamografie).

Invazivní (do okolí prorůstající) lobulární nádor (ILC)

Je to méně častý typ zhoubného nádoru prsu. Tvoří kolem 10 až 15 procent všech zhoubných nádorů prsu. Vzniká v lalůčcích (lobulech) prsní žlázy.

Existuje ještě několik méně častých typů zhoubného nádoru prsu.

Příznaky zhoubného nádoru prsu

Změny v prsu

Nejběžnějším příznakem zhoubného nádoru prsu je bulka nebo zduření či zatuhnutí. Bulka, která nebolí, je tvrdá a má nepravidelné okraje, je více podezřelá.

Změny v oblasti bradavky a dvorce:

Všímáme si hlavně zarudnutí, mokvání, vtažení nebo výtoku z bradavky.

Změny kůže prsu

Nejčastějšími varovnými příznaky jsou zarudnutí kůže, nehojící se vřed kůže, otok kůže nebo kůže vzhledem připomínající pomerančovou kůru.

Změny mimo prs

Na nádor v prsu nás může upozornit i nově vzniklá bulka v podpaží nebo nadklíčku.

Pokud žena objeví jakékoliv změny v oblasti prsní žlázy, kůže nad ní nebo v oblasti mízních uzlin v podpaží či nadklíčkové oblasti, je nutné, aby se poradila s lékařem.

Jaké jsou příčiny zhoubného nádoru prsu?

Dosud nevíme přesně, co způsobuje vznik zhoubného nádoru prsu, ale víme o určitých rizikových faktorech, které zvyšují pravděpodobnost jeho vzniku. Různé druhy zhoubných nádorů mají odlišné rizikové faktory. Některé rizikové faktory, jako například kouření, mohou být námi ovlivněny. Jiné, jako například výskyt nádorů v rodině nebo věk, ovlivnit nemůžeme.

 Odkazy na další díly článku o zhoubném nádoru prsu

 

autoři:
MUDr. Katarína Petráková,
Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.

(Masarykův onkologický ústav Brno, www.mou.cz)
recenzent:
Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
(ČOS ČLS JEP)

Share Button

Trávicí systém

Úkolem trávicího systému je příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebání štěpných produktů a odstraňování některých nepotřebných, nadbytečných nebo škodlivých látek. Vstřebáním štěpných produktů živin ( bílkoviny, tuky a cukry ) získává organismus jednak potřebnou energii pro životní procesy, jednak si z látek vstřebaných vytváří látky tělu vlastní.

Ústrojí trávící lze schématicky srovnat se zprohýbanou a různě utvářenou trubici, která začíná ústním otvorem ( příjem potravy a nápojů ) a končí řitním otvorem ( odstraňování zbytků v podobě stolici ).

travící systém

travící systém

Na trávícím systému rozlišujeme tyto hlavní části:

  • dutinu ústní
  • hltan
  • jícen
  • žaludek
  • střevo

Ke střevu jsou připojeny 2 velké žlázy – játra a slinivka břišní.

Dutina ústní

Dutina ústní je umístěna v obličejové části hlavy. Začíná otvorem ústním a přechází zúženým místem do hltanu. Vpředu a po stranách ji ohraničují tváře a rty.

Mimo dutinu ústní jsou uložené 3 páry velkých slinných žláz, které zabezpečují neustálé zvlhčování sliznice dutiny ústní pomocí slin. Tím ji chrání před vyschnutím a následným popraskáním, dále obalují sousta a usnadňují jejich polykání, umožňují chutnání látek a rovněž již v ústech zahajují štěpení potravy na jednotlivé živiny. K velkým slinným žlázeám řadíme žlázu příušní, podčelistní a podjazykovou.

podélný řez nosní a ústní dutinou

podélný řez nosní a ústní dutinou

Patro odděluje dutinu ústní od dutiny nosní ( tvoří strop dutiny ústní ). Přední část patra má kostěný podklad, tzv. tvrdé patro, podkladem zadní části patra je vazivová ploténka, které tvoří tzv. měkké patro. Na konci této ploténky se nachází čípek. Další součástí dutiny ústní je jazyk.

Hltan

Hltan je oploštělý orgán nálevkovitého tvaru, uložený před páteří. Podle toho s jakou další části souvisí, se dělí na 3 partie: část nosní, ústní a hrtanovou.

Jícen

Jícen je tvořen elastickou svalovou trubicí, délky 23 až 28cm. Začíná ve výši 6.-7.krčního obratle a navazuje na žaludek ve výši 10.-11. hrudního obratle. V hrudníku se postupně vzdaluje od páteře.

Žaludek

Žaludek je dutý vakovitý orgán, uložený v dutině břišní pod levou polovinou bránice. Rozměry žaludku závisí na jeho náplni. Při přiměřené náplni je dlouhý 25 až 30cm. Objem žaludku činí 1 až 2 litry. Objem žaludku novorozence je 20 až 40ml. Tvar žaludku je individuálně značně odlišný.

Rozlišujeme dva krajní typy.

  • žaludek hákovitý, podoby písmene J
  • žaludek tvaru býčího rohu, který je postaven šikmo napříč
žaludek

žaludek

Sliznice vytváří v žaludku řasy, které jsou dále rýhované. Na spodině těchto rýh jsou umístěny žaludeční žlázky, které produkují hlen. Ten chrání žaludeční sliznici před působením kyseliny chlorovodíkové. Dále žaludeční žlázky vytvářejí žaludeční šťávu, která pomáhá s natrávením potravy.

Střevo

Střevo představuje nejdelší zprohýbanou část trávící trubice. Podle stavebních a funkčních vlastností je dělíme ve dva základní oddíly: střevo tenké a střevo tlusté.

tenké střevo

tenké střevo

Tenké střevo je nejdelším oddílem trávící trubice. Začíná od konce žaludku a končí v pravé jámě kyčelní vyústěním do střeva slepého ( pozor – neplést si slepé střevo s apendixem ). Délka střeva je ovlivněna druhem potravy. U člověka nelze zaživa délku přesně určit, činí 3 až 5m. Po smrti se uvolní napětí svaloviny, střevo se prodlouží a jeho délka dosahuje asi 7 m.

Tenké střevo dělíme na tři úseky:

  • dvanáctník
  • lačník
  • kyčelník

Dvanáctník je počáteční úsek tenkého střeva. Je dlouhý asi 12 palců ( odtud název ), což je asi 25 až 30cm. Nejčastěji má tvar podkovy. Dvanáctník má úzký vztah ke slinivce břišní, jejíž hlavová část se nachází právě v podkovovitém zakřivení dvanáctníku. Do dvanáctníku rovněž ústí vývodné cesty slinivky břišní a rovněž sem ústí žlučovod.

řez dvanáctníkem, který obklopuje slinivku břišní

řez dvanáctníkem, který obklopuje slinivku břišní

Lačník a kyčelník vzájemně neznatelně přecházejí. Jsou složeny v četné kličky a zavěšeny na řase, která umožňuje pohyblivost těmto částem tenkého střeva.

Ve vzdálenosti 0,5 až 1m od vyústění tenkého střeva do tlustého nalézáme asi ve 2% případů vychlípeninu, tzv. Meckelův divertikl. Je to zbytek stopky žloutkového vaku.

Funkce střevní sliznice:

  • sekrece enzymů a trávení
  • vstřebávání živin, vody, solí, vitamínů
  • obrana proti škodlivým látkám
  • vlastní pohyb sliznice
  • vytváření hormonů

Tlusté střevo je asi 1 až 1,5m dlouhé. Je tedy podstatně kratší než střevo tenké, je tlustší a jeho barva je tmavší. Dělíme je na tyto části: slepé střevo, z něhož vybíhá červovitý přívěsek, tračník a konečník.

tlusté střevo

tlusté střevo

Slepé střevo představuje počáteční část střeva tlustého. Je uloženo v pravé jámě kyčelní. U býložravců nalézáme dlouhé slepé střevo. Je tomu tak proto, že u nich dochází ke kvašení rostlinné potravy, která může být jen takto zužitkována. U masožravců a všežravců se vyskytuje jen malé slepé střevo. U člověka je část zakrnělá v podobě červovitého výběžku, tzv. apendixu. V této podobě se apendix vyskytuje jen u člověka a opic. Délka apendixu je zpravidla 8 až 10cm, avšak kolísá od 0,5cm až po 1m.

 

pohled na slepé střevo s apendixem

pohled na slepé střevo s apendixem

Tračník se dělí na 4 části:

  • tračník vzestupný
  • tračník příčný
  • tračník sestupný
  • tračník esovitý

Konečník je poslední části tlustého střeva, sloužící k hromadění stolice. Délka konečníku je 10 až 20cm.

Játra

Játra jsou největší žlázou v lidském těle. Váží asi 1,5kg, jejich příčný rozměr je asi 25cm. Barva jater je červenohnědá. Jsou uloženy v dutině břišní převážně vpravo pod brániční klenbou, zasahují však i na levou stranu. Horní plocha jater se dotýká bránice. Dolní strana jater je oploštělá a nese otisky sousedních orgánů.

Játra vykonávají také činnost žlázy se zevní sekrecí, neboť v nich vzniká žluč. Nejmenší žlučovody představují štěrbiny mezi jaterními buňkami. Postupně dochází ke spojování těchto drobných vývodů a k utváření dvou hlavních jaterních žlučovodů – pravého a levého, které představují začátek mimojaterních žlučových cest. Po několika centimetrech se spojuje s vývodem ze žlučníku a společně pak tvoří žlučovod, ústící do dvanáctníku.

pohled na žlučový systém

pohled na žlučový systém

játra, pohled ze předu

játra, pohled ze předu

Žlučník

Žlučník je vlastně výchlipky žlučovodu. Slouží jako skladiště žluči. Není však nezbytným orgánem. Někteří ptáci a savci ( holub, kůň, jelen, krysa ) nemají žlučník, jako nádrž jim slouží široké žlučové cesty. K podobným poměrům dochází i u člověka po operativním odstraněním žlučníku.

Sliznice žlučníku vytváří řasy, které zvyšují vstřebávací schopnost žlučníku a tím schopnost žluč zahušťovat. Zahušťovací schopnost žlučníku má za následek, že se v něm velmi často vytvářejí tzv. žlučníkové kameny.

řez žlučníkem

řez žlučníkem

Slinivka břišní

Slinivka břišní je druhá největší žláza trávicího ústrojí, ústící do dvanáctníku. Je to protáhlá žláza, ležící napříč před páteří ve výší 1. a 2.bederního obratle. Je 14 až 16cm dlouhá, váhy 60 až 90g. Slinivka se skládá z mikroskopicky patrných lalůčků, které jsou od sebe neúplně odděleny vazivem, v němž probíhají cévy a nervy. Hlavní vývodná cesta slinivky břišní ústí do dvanáctníku. Slinivka břišní vylučuje trávicí šťávu, která vzhledem k obsahu enzymů má pro štěpení živin v tenkém střevě nezastupitelnou úlohu. Slinivka břišní rovněž vylučuje inzulín, který snižuje hladinu cukru v krvi. Na druhé straně produkuje rovněž hormon glukagon, který hladinu cukru zvyšuje.

slinivka břišní uložená v ohbí dvanáctníku

slinivka břišní uložená v ohbí dvanáctníku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Share Button